Ultimate magazine theme for WordPress.

yoloxxx.com

Zbojnickým chodníkem z Tiesňav přes Obšívanku do Terchové – Slovensko (Malá Fatra)

Lesy Malé Fatry jsou převážně smíšené s výraznou převahou listnatých dřevin, zejména buku lesního, a tak mi pestrá škála barev od zelené, přes žlutou, oranžovou, hnědou a doslova zlatou, skoro vyrazila dech. Pohledy na barevně laděnou Malou Fatru, kdy bělostné skály vystupují ze zlatavých porostů na pozadí modrého nebe, jsou zkrátka nezapomenutelné.

6 947

Pro návštěvníky malebné Malé Fatry bych měla tip na jeden z méně náročných, ovšem o to krásnějších, kratších okruhů v ústí Vrátné doliny. Na podzimní trasu jsme se vydali indisponovaní virózou, takže cesta trvala o něco déle. Pomalý krok, ale i pro nás typická četnost zastávek umožňují si celou tu podzimní nádheru do sytosti vychutnat.

Pohled do Vrátne doliny a na hlavní hřeben Malé Fatry z vyhlídky na Zbojnickém chodníku. Foto: R. David

Odjakživa mám za to, že zima, kdy je vše ojíněno a přikryto sněhovou nadílkou je v přírodě to nejhezčí. Letošní říjen mě však ujistil, že podzim je snad ještě zajímavější.

Lesy Malé Fatry jsou převážně smíšené s výraznou převahou listnatých dřevin, zejména buku lesního, a tak mi pestrá škála barev od zelené, přes žlutou, oranžovou, hnědou a doslova zlatou, skoro vyrazila dech. Pohledy na barevně laděnou Malou Fatru, kdy bělostné skály vystupují ze zlatavých porostů na pozadí modrého nebe, jsou zkrátka nezapomenutelné.

Tiesňavy platí po staletí za vstupní bránu do Vrátné doliny. Působivý kaňon říčky Varínky upoutá svým skalním městečkem každého, kdo přijíždí do centra Národního parku Malá Fatra od nedaleké Terchové.

Tiesňavy a rozcestí Malé nocľahy

Na Zbojnickém chodníku – Tiesňavy. Foto: R. David

Jako vždy necháváme auto v Tiesňavách u silnice z Terchové, na vyhrazeném malém parkovišti nad říčkou Varínkou, přímo na začátku modré trasy nazývané „Zbojnícky chodník“. Z Tiesňav (567 m n. m.) pokračujeme Zbojnickým chodníkem směr rozcestí Malé nocľahy (985 m n. m.). Čeká nás tedy převýšení přes 400 metrů.

Cestou jsou sice exponované úseky jištěné řetězy a ocelovými lany, ale nic extrémně náročného. Od loňského roku, kdy jsme tudy začínali hřebenový přechod celého masivu Sokolie, jehož jsou Tiesňavy součástí, tu navíc přibylo mnoho v terénu upravených a zpevněných schodů.

Tiesňavy, celkový pohled (jaro 2018), nad silnicí skalní útvar Mních. Foto: R. David

Během výstupu na vás čeká několik romantických vyhlídek do údolí Varínky a na blízké skalní útvary. Nejznámější z nich: Ťava a Mních máte doslova na dosah ruky. Můžeme tu ale rozpoznat i „Pět furmanov“, „Krokodýla“, „Jánošíkovu koľkáreň“, „Jánošíkovu posteľ“ nebo „Varhany“. Pohledy to jsou vskutku úchvatné a my se pokaždé, kdy chodník navštívíme, nemůžeme vynadívat.

Přicházíme k Malým nocľahům, kde je rozcestník. Cesta vede dál po žluté přes hřeben a vrchol Sokolie vysoké 1 171 metrů nad mořem a dále do sedla Príslop, nebo pokračuje napravo dále po modré směr Obšívanka. Tudy se vydáváme my.

Dolina Obšívanka

Poutavá kaňonovitá dolina je považována za jednu z nejkrásnějších dolin Malé Fatry. V málo odolných horninách, jejichž geologické podloží je tvořeno vápencem a dolomitem, vznikl členitý reliéf s charakteristickými skalami, soutěskami a skalními věžemi. Svůj podíl má i erozní činnost potoka Obšívanky, přítoku Varínky v masívu Sokolie.

Dolina Obšívanka s typickými skalními jehlami. Foto: Radek David, PresSpektrum

Celá dolina je dlouhá pouze asi 1 200 metrů (měřeno od hřebene Sokolie po ústí Obšívanky), ale na této vzdálenosti klesá její dno o více než 400 metrů. Po stranách vystupují hradby skalních útvarů, stěn, věží a žlabů. Na svahové modulaci se podílelo i zvětrávání a účinky gravitace.

Na Zbojnickém chodníku. Foto: R. David

Útvary tvoří nepravé krasové jevy, tzv. pseudokrasové formy. Vyskytuje se zde klimatická inverze. Dolina je sice ve výšce pouhých 660 metrů nad mořem, panuje tu ale vlhké a chladné horské klima. To má za následek výskyt několika vzácných endemických a pro tuto výšku neobvyklých reliktních druhů rostlin a živočichů.

Rostou zde mnohé vysokohorské druhy: dryádka osmiplátečná, dřípatka karpatská, prvosenka lysá, tučnice alpínská, koniklec slovenský aj. Jedná se o nejníže položené místo výskytu borovice kleče.

Klenot slovenské květeny – koniklec slovenský. Foto: R. David

Skály, lemující podmanivou dolinu, jsou jedny z mála hnízdišť orla skalního a sokola stěhovavého. Z tohoto důvodu byl chodník několik let uzavřen, takže v některých starších mapách není k nalezení.

Dnes je cesta přístupná mimo období od 1. 3. do 15. 6., a to právě z důvodu zabezpečení klidu a ochrany hnízdišť těchto vzácných ptáků. Ovšem i v období otevření trasy se zde chovejme tiše a s pokorou.

Z Terchové zpátky do Tiesňav

Křížová cesta v Terchové. Foto: R. David

Modrá turistická značka nás vyvede v ústí doliny, odkud pokračujeme do osady Podolina a okolními loukami k Terchové.
Na tomto úseku si nemůžeme nechat ujít Křížovou cestu, jež vede přes vrchol Oravcové (632 m n. m.). Musím přiznat, že Křížová cesta mne zaujala svým zpracováním a jednoduchou symbolikou. Autorem je terchovský rodák akademický sochař Milan Opálka.

Křížová cesta v Terchové. Foto: R. David

Křížová cesta je vyrobena ze skla a kamene, který původně sloužil jako pilíř na mostě mezi Žilinou a Budatínem. Na vrchu Oravcové stojí také pomník sv. Cyrila a Metoděje. Po prohlídce se dáváme pěkně dolů do Terchové. Pak už zbývá asi kilometr chůze po silnici zpět na parkoviště do Tiesňav.

Celá trasa měří něco málo přes 6 kilometrů. S naší mírnou zdravotní indispozicí a expedičním pojetím cest (nechodíme do hor pořádat chodecké závody) se jedná o téměř celodenní výlet, zvláště, krátí-li se den. Rozhodně stojí za to nechvátat a kochat se.

Jana DAVIDOVÁ

Mapa oblasti

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.

xxx porn