Ultimate magazine theme for WordPress.

yoloxxx.com

V Tatrách sice zabíjely blesky, ale na počátku stálo podcenění varování a tradiční nerespektování hor. Jak eliminovat nebezpečí zásahu bleskem v horách?

Na horách výrazně přibývá lidí, kteří do nich jezdí, protože je to „in“. Jako do městského parku; bez základních znalostí, respektu a pokory. Se stoupající a někde často již nekontrolovatelnou návštěvností nezkušených výletníků logicky přibývají počty zraněných i těch, co se z hor už nikdy nevrátí.

9 145

Několik posledních let jsme si již automaticky navykli omlouvat a zdůvodňovat neobezřetnost a hlavně následky nerespektování (nejen) přírodních zákonitostí vším kolem, jen ne vlastní nezodpovědností a ignorací. Narazí neukázněný řidič do stromu či smete jej na přejezdu vlak? Může za to strom nebo železniční přejezd. Množí se v horách zřídkakdy nebezpečná setkání s medvědem? Co na tom, že šelma je tu doma a my ji v jejím bydlišti obtěžujeme a rušíme. V tom „lepším“ případě medvědy z přirozených domovů vyženeme, v horším se volá po jejich odstřelu.

Typická bouřková mračna nad Račkovou dolinou – Západní Tatry. Vlevo hora Klin (2172 m), za ní Nížná Bystrá (2162 m). Foto: R. David

Spadne v národním parku na turistu strom? Může za to správce rezervace, protože cedulkou neupozornil na přirozenou a banální věc, že v pralese mohou padat stromy. Zasáhne v horách turisty blesk? Může za to zabiják bouřka! Ano. Strom, medvěd nebo blesk bývají těmi koncovými „vykonavateli“, ovšem podmínkou je, že se jim do „náruče“ musíme nejprve vrhnout, oni nás sami od sebe nevyhledávají. Zda se tak stane, záleží pouze a výhradně na nás, z toho není možné vinit nikoho jiného.

Marketingový přetlak na hory, jako pouťovou a bezstarostnou atrakci pro „mastňáky“, sklízí své poměrně trpké ovoce

Paní vypadala na svůj věk jistě zachovale, ale stoupat na Veľký Rozsutec (NP Malá Fatra) v oděvu na diskotéku je spíše tragikomické. Navíc, na nahou měla pantofle! Daň této „parádě“ může vyjít draze. Třikrát to projde, počtvrté může následovat uklouznutí a pád z několik set metrů vysoké stěny. Foto: R. David

Ty tam jsou doby, kdy hory (a přírodu vůbec) navštěvovali především tzv. „srdcaři“. Lidé, kteří k nim měli a mají vztah, respekt a úctu. Dnes tam převažují tzv. „mastňáci“, kteří svým množstvím a chováním dokonce ty „srdcaře“ vytěsňují.
„Mastňák“, to není urážka, jen takový slangový výraz pro ty, kdo si myslí, že vysokohorská turistika je totéž, jako se procházet po asfaltových chodníčcích kolem šumavské Modravy. Také pro ty, co jezdí do hor s představou užití si lunaparkové zábavy.

Naprosto bezbřehá tendence posledních let, dostat do hor co nejvíce návštěvníků s cílem jediným – neustále navyšovat tržby hoteliérů, hospodských a provozovatelů či majitelů různých, často nevkusných zábavních center, začíná sklízet, co zasela.
Na horách výrazně přibývá lidí, kteří do nich jezdí, protože je to „in“. Jako do městského parku; bez základních znalostí, respektu a pokory. Se stoupající a někde často již nekontrolovatelnou návštěvností nezkušených výletníků logicky přibývají počty zraněných i těch, co se z hor už nikdy nevrátí.
Důvody? Neznalost, nezkušenost, nevybavenost, přeceňování vlastních sil, podceňování nebezpečí, nerespektování pravidel, dobrých rad zkušených i návštěvních řádů.

Známý nedávný případ z NP Slovenský raj. Tři čeští magoři tímto způsobem předbíhali frontu na žebřík. Další psychopat (v horní třetině snímu) nese na zádech dítě. Je tohle chování normální? Repro foto: Fcb profil NP Slovenský raj

Když jsme byli malí, nikdo nám nemusel stokrát opakovat, že na silnici musíme dávat pozor a řádně se rozhlédnout, než přejdeme na druhou stranu. Nebylo potřeba legislativně nařizovat, že za tmy musíme být „vidět“ a baterky jsme s sebou nosili automaticky.

Za mého dětství mobilní telefony nebyly, a tak nás rodiče (I vlastní špatné zkušenosti a pár zdravých výchovných facek.) od útlého mládí učili řídit se nikoliv aplikacemi, jež odnaučují používat mozek, ale zdravým selským rozumem, který se v dnešní rozmazlované civilizaci vytrácí stejně rychle, jako jeden z nejpřirozenějších pudů – pud sebezáchovy, který (na rozdíl od lidí) spolehlivě funguje i u těch nejprimitivnějších forem života. Ne nadarmo pak vznikala přísloví, například to: „Kdo s čím zachází, tím také schází.“, jež v dnešní době platí několikanásobně.

Nějak jsme si zvykli, že za vše naše příkoří mohou všichni kolem, jen ne naše vlastní neukázněnost a podceňování následků, z ní vyplývajících. Třešničkou na dortu je pak chování státu, který cítí potřebu stát nad každým jako chůva a donekonečna nás vodit za ruččičku, aniž by to přinášelo potřebný efekt. Výstražnou vestou ani svícením za bílého dne zdravý selský rozum nenahradíte.

Stejně tak i před nebezpečím zásahu bleskem nám již jako dětem byla známá základní věc: nepohybovat se na vyvýšeninách, neschovávat se pod solitérní strom a zbavit se vodivých předmětů. Základní vědomosti, jak se bránit různým živlům, jsme získávali v první řadě od rodičů, kteří byli přirozeně odpovědní za naše zdraví a životy.

Bouřky v horách. Co dělat, kam se schovat?

Slovenský portál Pocasie.sk vždy informuje o pravděpodobnosti nebezpečí bouřek. Repro foto: Meteo portál Pocasie.sk

Po lavinách představují bouřky v horách druhé největší nebezpečí. Nerespektování a podceňování obou přírodních živlů představuje bezprostřední ohrožení života a zdraví.

V horách (hlavně těch vysokých) vás překvapí bouřka než byste řekli „švec“. V podstatě neexistuje spolehlivá rada, jak se před ní spolehlivě a bezpečně ukrýt.
Úplně nejlepší radou je; hrozí-li jistota bouřky, do hor nechodit. Téměř všichni dnes mají internet a na nebezpečí bouřek v horách upozorňuje každý dobrý místní web o počasí. V každém státě, na jehož území se vysoké hory nachází, meteorologické portály informují o pravděpodobnosti příchodu bouřek v těchto horách. Ne jinak tomu je i na Slovensku.

Typická kupovitá oblačnost, která je předzvěstí rychlého příchodu bouřky. Na fotografii z výstupu na horu Klin (2172 m n.m., Západné Tatry) je v levé polovině část polských Západních Tater v okolí Giewontu. Foto: Radek David, PSS

Základní pravidlo: nechodit do rizikových partií, když jsou předpovídány bouřky, jsme si napsali. Jenže, to bychom se do hor pomalu celé léto nedostali. Proto výpravy pečlivě zvažujte a plánujte. Z níže uvedeného také vyplývá, že na pobyt v horách je nutností se patřičně vybavit. Není myslitelné sem chodit jako do multikina. K nezbytné výbavě do hor patří také základní znalosti o výskytu bouřek:

  • Hlavní bouřkové období v našich horách je květen až srpen, bouřky se však mohou vyskytnout i mimo tuto dobu, a to výjimečně i v zimě.
  • Dvě třetiny bouřek probíhá mezi 11 a 19 hodinou.
  • Nepodceňovat nepřímý zásah blesku, který nás může postihnout i několik desítek metrů od přímého zásahu (tlaková vlna, parazitní výboje).
  • Znát místa, která nejvíce blesky přitahují: vrcholy hor, hřebeny, skalní věže a vyčnívající osamělé stromy, žlaby s tekoucí vodou, silně podmáčená místa, velké balvany, stan postavený na kterémkoliv zmíněném nevhodném místě.
Náhlá bouřka z vedra nad Veľkým Rozsutcem a Stohem (NP Malá Fatra). Foto: R. David

Znovu opakuji, že stoprocentně spolehlivá rada, jak se v horách ukrýt před bouřkou, neexistuje. Co tedy dělat, když už tam jsme?

  • Počítejte čas prodlevy mezi posledním bleskem a následujícím hřměním. Pokud se tato doba začne pohybovat mezi 9 až 10 vteřinami, je nejvyšší čas hledat bezpečí.
  • Snažit se co nejrychleji dostat z vrcholu (hřebene) a míst přitahujících blesky do nižších poloh, ukrýt se v dolíku tak, aby hlava nevyčnívala nad úroveň okolního terénu (vhodné jsou velké převisy i jeskyně bez blízkosti vody).
  • Sednout si na suchý izolant (suché lano, batoh, karimatku) alespoň 3 metry od skalních stěn.
  • Je-li to ještě možné, vrátit se zpátky a túru ukončit.
  • V žádném případě neabsolvovat úseky jištěné kovovými řetězy a ocelovými lany.
  • Odložit všechny kovové předměty do vzdálenosti alespoň 50 metrů od sebe.
  • Není nutné vypínat mobilní telefon.

Hlavní příznaky blížící se bouřky:

  • Bouřková oblačnost, které zpravidla předchází kupovitá oblačnost.
  • Možnost zaslechnout zvonivé až bzučivé zvuky z kovových turistických cedulí a směrových tabulí, zvýšené praskání ve vlasech (v ovzduší se zesiluje elektrický potenciál, který zvyšuje příznaky statické elektřiny).

Výsledek neštěstí v Západních Tatrách dne 22. srpna 2019

Odcházející bouřka nad Baníkovem (2178 m, uprostřed snímku), nejvyšší horou roháčské části Západních Tater. Foto: R. David

Minulý čtvrtek (22. 8.) se Západními Tatrami přehnala z běžného letního průměru nijak nevybočující bouřka. Jedna z mnoha, kterými se to v nejmenších světových velehorách po dobu léta přímo hemží. Její následky však byly nejhorší od roku 1939.

Jako největší viník se ihned označuje náhlá bouřka.  Do té doby však nikoho nezajímají letitá varování Horské služby i správ národních parků, že hory jsou dlouhodobě nebezpečně přelidněné, že návštěvníci hor nerespektují pravidla (návštěvní řády), nehledí na předpověď počasí, stejně jako podceňují příznaky blížících se bouřek. O tom se začíná opatrně veřejně diskutovat až několik dnů poté. A hlavně, to je typické – vše se začíná řešit, až když se stane to nejhorší!

Na nejvyšším vrcholu roháčské části Západních Tater – Baníkov, smetla tlaková vlna, způsobená úderem blesku, českého turistu do strmého kotle pod hřebenem. Ten následky několik set metrového pádu nepřežil. Se zraněním je Horskou záchrannou službou (HZS) odtud odvezena jeho kolegyně.

Kousek od Baníkova, ve známém úseku Západotatranské hřebenovky nazývaném Skriniarky (skalnatý hřeben mezi horami Spálená a Salatín), chlapi od HZS zachraňují následkem úderu blesku zraněnou slovenskou turistku.

Typická bouřková mračna nad pyramidovým vrcholem hory Rakytov (1567 m n.m.) v Národním parku Veľká Fatra. Foto: Radek David, PSS

Tatranští rytíři zkamenělí v Giewontu vyslali konzumní a neřízené turistice, nerespektující zákony hor a Přírody, nelítostné a bolestné varování

Přirovnávat tragické následky bouřky, která se přehnala 22. 8. 2019 Západními Tatrami a na polské straně hor zůstali 4 mrtví a 157 zraněných, k teroristickému útoku, tak jak to učinil náčelník polské Tatranské dobrovolné záchranné služby Jan Krzysztof, je zcela mimo mísu. Příroda není terorista!

Wielki Giewont (1895 m), nejvyšší hora polské části Západních Tater, za bouřky s nebezpečným 15 metrovým křížem na vrcholu. Zdroj foto: Google

Totéž platí pro, dovolím si tvrdit absurdní až bizarní, kroky Oblastní prokuratury v polském městě Zakopane, která v souvislosti s neštěstím zahájila vyšetřování s podezřením „neúmyslného zavinění smrti“. Pokud je možné označit přímé či nepřímé viníky, pak bych si dovolil uvést toto pořadí:

  • Neznalost, podcenění nebezpečí, neinformovanost, nevybavenost samotných návštěvníků hor.
  • Živelné zvaní lidí (často bez jakýchkoliv zkušeností z pobytu v horách) do hor kvůli jedinému cíli – ekonomickým ziskům.
  • Doposud nikdo ze státních orgánů nebere na zřetel letitá varování a upozorňování na přelidněnost hor (opět ekonomické zájmy vítězí před reálným nebezpečím smrtelných úrazů a zranění).
  • Nekonečná bezvýsledná upozorňování na porušování návštěvních řádů.
  • Hustá síť turistických tras, zpřístupnění velice nebezpečných lokalit polských Tater pro kde koho, bez ohledu na zkušenosti návštěvníků.
  • Přítomnost obřího ocelového kříže na vrcholu hory.

V konkrétním případě polské národní hory Wielki Giewont, která v oblasti sama o sobě vyčnívá jako výrazný solitér, stojí za vážné zamyšlení, proč na jejím vrcholu museli megalomansky postavit dokonce 15 metrů (!) vysoký železný kříž, kterým v roce 1901 nahradili dřevěný? Vždyť je to proti zdravému rozumu! To nehovořím o nevkusnosti toho monstra.

Před možným nebezpečím velkého kříže na Giewontu varuje již před deseti lety největší trekový portál Treking.cz.
V článku věnovaném popisu hřebene Giewont jeho autor a vydavatel portálu Treking, zkušený horal a znalec slovenských hor Otakar Brandos, mimo jiné píše:

Jde o, když ne nejpopulárnější, tak jeden z nejpopulárnějších vrcholů Polska. O tom svědčí i skutečnost, že během prázdnin se k vrcholu, který je „ozdoben“ 15 m vysokým kovovým křížem z roku 1901, vydává až na 5 000 lidí denně!

I „díky“ tomu je Giewont tatranským rekordmanem v počtu smrtelných úrazů. Dodnes je tady zaregistrováno přes 50 nehod s tragickými následky, z toho 7 smrtelných nehod mají na svědomí blesky, které jsou dychtivě přitahovány zdejším „hromosvodem“ – již zmíněným 15 m vysokým křížem. Proto v případě blížící se bouřky tento vrchol urychleně opusťte, uzemněný kříž poskytuje falešný pocit bezpečí a naopak riziko zásahu bleskem či parazitním výbojem zvyšuje.“.

Nedávné zkušenosti ze Západních Tater

Západní Tatry, hora Spálená (2083 m) za bouřky. Foto: R. David

Není to tak dávno (červen), co jsme se ze Západních Tater vrátili. Shodou okolností jsme se pohybovali na hřebenovce v úseku Brestová – Skriniarky – Baníkov, a také nedaleko Giewontu, na hřebenovém úseku Končistá – Klin. V obou případech nás zastihla bouřka.

V prvním případě přímo na Skriniarkách a v oblasti sedla mezi horami Spálená a Pachoľa. Přestože se bouřka pohybovala pod hranicí 2000 metrů nad mořem, ve zmíněném sedle jsme si vyhledali vhodné místo k přečkání. Odtud pak nechápavě pozorovali ostatní turisty, jež naprosto bez zábran a obav vystupovali dál na vrcholy obou hor, Spálenú i Pachoľu.

O tři dny později (první letní den) jsme měli naplánovaný výstup Račkovou dolinou přes Klin na nejvyšší horu Západních Tater – Bystrá (2248 m). Od rána panovalo velice teplé počasí, což je v horách první předpoklad vzniku bouřky z vedra (nebezpečí trvá zpravidla mezi 11 a 14 hodinou). Stalo se. Bouřka, včetně krup a deště, nás zastihla přímo na vrcholu hory Klin (2172 m), kde se navíc během vteřin změnilo letní klima v podzimní.
Plán výstupu na Bystrou tedy přesouváme na příští rok a urychleně sestupujeme do Račkova sedla. K našemu překvapení si několik polských a českých turistů klidně vystupuje dál, na bouřkovými mraky zahalený vrcholu Klinu.

Giewont a Baníkov - pro více informací najeď kurzorem na obrázek

Giewont

Horský masiv v polské části Západních Tater, dlouhý 2,7 kilometrů. Jeho nejvyšším vrcholem a zároveň nejvyšší horou této oblasti je výrazný Wielki Giewont s nadmořskou výškou 1895 metrů.
Wielki Giewont je považován za polskou národní horu (stejně jako na Slovensku tatranský Kriváň) a patří mezi symboly Polska. Podle pověsti je zkamenělinou nejsilnějšího a největšího z rytířů spících v Tatrách, jež mají v čase útrap a nouze vyjet Polsku na pomoc.
Od roku 1901 je na vrcholu hory umístěn 15 metrů vysoký ocelový kříž, jemuž do roku 1900 předcházel dřevěný, zničený vichřicí.

Baníkov

Nejvyšší hora (2178 m n. m.) centrální části Západních Tater, nazývané Roháče. Vypíná se nad Žiarskou dolinou, Spálenou dolinou a dolinou Parichvost, která patří mezi nejnebezpečnější lavinová území v Tatrách. Pod lavinou v dolině Parichvost (18. března 1995) zahynul také ministr životního prostředí Josef Vavroušek s dcerou Petrou. V dolině se pohybovali v období zákazu vstupu.
V roce 2004 (17. 1.) zahynuli pod lavinou v dolině Parichvost také čeští mistři světa v raftingu, Jiří Kavka a Jan Trefný. Jejich pětičlenná bivakující výprava byla den před tím pokutována za porušení zákazu vstupu do doliny. V horách byli všichni poprvé v životě.

Na snímku vrchol hory Baníkov, v pozadí Pachoľa
Foto: Radek David, PresSpektrum

 

Odkazy na užitečné weby

Oficiální web Horské záchranné služby Slovenska: www.hzs.sk

Meteorologický web: www.pocasie.sk

Radek DAVID

Mapa oblasti Polské Západní Tatry - Giewont

Mapa oblasti Západné Tatry - Baníkov

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.

xxx porn