Ultimate magazine theme for WordPress.

yoloxxx.com

Šumavská příroda opět překvapila – znovu se objevil pralesní druh bezobratlého živočicha, vzácný kornatec velký

Tisková zpráva Národního parku Šumava ze dne 14. 8. 2019

2 332

Někteří entomologové mu říkají Velký piškot, podle oválného tvaru výletového otvoru ve stojících souších připomínající právě piškot. A je to extrémně vzácný živočich, který se v České republice vyskytuje pouze na několika málo místech. Řeč je o kornatci velkém, zhruba 1,5 centimetru dlouhém, plochém, černém brouku, který byl znovuobjeven v Národním parku Šumava.

Kornatec velký. Foto: Jiří Procházka

„Je to neuvěřitelné. O kornatci velkém na území národního parku máme poslední záznamy někdy z let 1905 až 1907, kdy jej popisovali odborníci v oblasti Plechého a Želnavy,“ říká Vladimír Dvořák ze Správy Národního parku Šumava.

Kornatec velký se mimo Šumavu vyskytuje aktuálně jen v Žofínském pralese pak až v Moravskoslezských Beskydech.

„První nález na Šumavě byl vysloveně náhodný, když ho loni objevili naši lesníci v oblasti Medvědí stezky na Stožecku po té, co ho vysypali z kůrovcového lapače. Už tehdy jsme si s kolegy entomology říkali, že jeho populace nebude jen o pár kusech, ale bude určitě větší, protože šance, že by náhodně spadl do lapače ojedinělý exemplář, je asi tak velká, jako vyhrát jackpot v loterii,“ doplňuje Vladimír Dvořák.

Kornatec velký. Foto: Jiří Procházka

Následný monitoring v letošním roce potvrdil silnou populaci v okolí Hučiny a v masivu Třístoličníku. Jedná se řádově o desítky kusů zaznamenaných na jednotlivých lokalitách, ale je pravděpodobné, že jeho výskyt bude masivnější, protože monitoring je zatím v počátcích.

Množství zaznamenané na jediné Šumavské lokalitě mnohdy nezaregistruji v Beskydech za celý rok. Navíc právě v Beskydech má jeho populace sestupnou tendenci,“ tvrdí Jiří Procházka entomolog ze Zemského muzea v Brně.

A proč je kornatec velký tak vzácný? Je to pralesní specialista, který se vyskytuje pouze v oblasti se stojícími torzy suchých jedlí nebo smrků velkých dimenzí, které jsou kolonizovány troudnatci – tedy dřevožijnými houbami. Tato torza navíc musejí být alespoň10 let odumřelá a nejlépe osluněná. Vyhovují mu tedy místa, kde umírá více stromů najednou.

Kornatec velký. Foto: Jiří Procházka

„Takové biotopy se v České republice vyskytují jen na malých plochách právě třeba v Beskydech nebo na Žofíně. Ve větším množství pak tady na Šumavě. A to, že jsme ho objevili v oblasti Třístoličníku, souvisí právě s odumřením horního stromového patra vlivem kůrovcového žíru a následném „dozrání“ dřeva nastojato. Potvrzuje se tak, že právě tady jde o prales ve všech jeho podobách. V případě Hučiny ale jde o populaci mimo hlavní gradační plochy, takže i to je pro nás překvapení,“ vysvětluje Vladimír Dvořák.

Ve velkých bezzásahových územích Šumavy, kde zůstává dřevo k zetlení, se objevují i jiné pralesní druhy – například kriticky ohrožený tesaříkovitý brouk trnoštítec horský nebo druh kovaříka Ampedus auripes, či kovařík Danosoma fasciata vedený jako ohrožený v Červeném seznamu. Monitoring potvrdil jejich výskyt na řadě míst jižní časti NP na vhodných biotopech, jako Radvanovický hřbet, na Hučině, nebo v lesích v okolí Stožce. Dalším takovým znovuobjeveným druhem je roháček jedlový.

Roháček jedlový. Foto: Pavla Čížková

„Roháček jedlový potřebuje pro svůj život dostatek mrtvého dřeva, které je hodně rozložené a má takzvanou hnědou hnilobu. V tomto dřevě se vyvíjí z larvy až po dospělce. Kmeny opouštějí až dospělí brouci a ani ti nemigrují na velké vzdálenost,“ uvádí Pavla Čížková ze Správy Národního parku Šumava.

„To je hlavní důvod, proč je tak vzácný i navzdory tomu, že míst s mrtvým dřevem je na území Národního parku relativně hodně. Roháčkovi trvá dlouho, než obsadí novou lokalitu,“ dodává.

Roháček jedlový (larva). Foto: Pavla Čížková

Roháček jedlový je asi 1,5 centimetru velký brouk velmi lesklé, černé barvy s rýhovanými krovkami. Samička a sameček jsou vzhledově rozdílní. Samička je menší s užší hlavičkou, sameček má mohutná kusadla, která připomínají jelení paroží. Doposud byl roháček jedlový, který obývá tlející kmeny jedlí, smrků a výjimečně také buků, popisován jen na několika málo místech v Česku, jako v Beskydech či Jeseníkách nebo v Českém lese. Roháček jedlový byl na Šumavě znám pouze z velmi omezeného území, díky letošnímu monitoringu jej však pracovníci Správy nacházejí nyní na více místech, například na Boubínsku, Stožecku a i v okolí Vimperku.

Roháček jedlový. Foto: Pavla Čížková

„Díky takovým objevům se dá říci, že území Národního parku Šumava funguje jako taková Archa Noemova. Uvedené druhy brouků totiž musely někde skrytě přežívat a čekaly na příležitost, až se zde utvoří podmínky pro jejich rozšíření. Takové podmínky jsou právě jen v bezzásahových oblastech, které jsou v národních parcích nebo v některých částech chráněných krajinných oblastí. A definuje je velké množství odumřelých stromů. V hospodářsky využívané krajině a v hospodářských lesích takové podmínky nikdy nebudou a proto přežití těchto brouků bude dlouhodobě možné jen na území národních parků nebo přísných rezervací,“ uzavírá ředitel Správa Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Ve Vimperku 14. 8. 2019

Jan DVOŘÁK
tiskový mluvčí Správy NP Šumava

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.

xxx porn