„Šumavizace“ Krkonoš versus „krkonošizace“ Šumavy

V mém nedávném komentáři k nové zonaci českých národních parků jsem, v případě našich největších – šumavského a krkonošského, předpovídal, že nová zonace bude jen další pokračování „války“ mezi zastánci dvou zcela rozdílných koncepcí fungování těchto institucí. Na potvrzení mých obav se nečekalo ani tak moc dlouho.

Navzdory skutečnosti, že návrhy nových zonací nepředstavují pro ochranu přírody žádný posun kupředu a spíše na dalších patnáct let zakonzervují dlouholetou stagnaci na krkolomné cestě ke skutečným národním parkům.

Jinak řečeno: nově navrhované zonace developerům, vlekařům, hoteliérům apod. nijak neublíží, další devastaci krajiny nadpočetnými hovězími stády přijímačů dotací také nebrání a trendu přeměny národních parků na lunaparky v cestě rozhodně nestojí, ba naopak.

Říká se, že štěstí přeje odvážným. Očekával jsem, že odvahou budou oplývat správy národních parků a rozlohy nových přírodních zón se konečně posunou z desítky let stagnujících cca 25% původních I. zón někam k padesáti procentům. Bohužel, v žádném ze čtyř našich parků nikdo odvahu nenašel.

Kdo je tedy tím odvážným až drzým? A kdo se naopak přikrčeně až bojácně každou chvíli dušuje, že nová zonace v žádném případě neohrozí rozvoj obcí na jejich území ani provoz lyžařských areálů? Slibuje neomezený vstup davům turistů téměř všude (šumavský park dokonce upouští od stávající přísné ochrany několika velmi cenných lokalit)?

Představení nové zonace KRNAPu v Horním Maršově

Odpověď v jistém smyslu dává veřejná diskuze, uspořádaná v rámci představení nové zonace Krkonošského národního parku, která proběhla 21. února 2019 v Horním Maršově. A byla bouřlivá. Kromě tradičního kvílení starostů developersky nejvíce zdevastovaných obcí si nešlo nevšimnout jednoho výstupu, který přímo učebnicově demonstruje, kdo je skutečným hybatelem dění na území národních parků.

Bohužel, je jasné, a také to zaznělo během hornomaršovské debaty, že Krkonoše ovládají lidé jako třeba Richard Kirnig, většinový vlastník společnosti Mega Plus, provozující – mimo jiné – pět středisek se 44 kilometry sjezdovek, jež svůj proslov na adresu vedení KRNAPu zakončil výhrůžným: „Zašli jste hodně daleko!“.

Jakýmsi „vlekařům“ vadí přírodní zóny v blízkosti sjezdovek. No a co? Spoustě dalších lidí (včetně mé maličkosti) zase vadí sjezdovky na území národních parků. A položme si logickou otázku: Co má mít na území přírodních rezervací přednost? Ochrana přírody, nebo sjezdovka s množstvím navazujících lunaparkových atrakcí a přírodu ruinující výrobou technického sněhu?

Bude se ochrana přírody v národních parcích konečně řídit jejími skutečnými pravidly a potřebami, nebo donekonečna tím profláklým, všeobjímajícím klišé vlekařů a starostů o „udržitelném rozvoji a turismu“?

Další „odborník“ na ochranu krkonošské přírody, jakýsi majitel hotelu v Peci pod Sněžkou, s obavami aby prý nedopadli jako na Šumavě, navrhuje celou zonaci „hodit do koše“ a před „šumavizací“ Krkonoš varuje dokonce místní ekolog a podnikatel.

Tak nevím, k čemu co má blíže? Pozoruji-li ale dění na území NPŠ, pak se rozhodně přikláním k alarmující „krkonošizaci“ Šumavy spíše, než k opaku.

Nicméně, ať se jedná o ten či onen národní park, za první dny a týdny po zveřejnění poměrně tristních výsledků návrhů nových zonací zůstává neměnný jeden hodně smutný fakt: Základní poslání národních parků, nejpřísnější ochrana ohrožené přírody v České republice, zůstane i nadále pouze zbožným přáním.

A na lepší časy se rozhodně neblýská. V případě, že tuto marnost, kdy se národní parky za desítky let své existence v rozšiřování přírodně nejcennějších ochranných zón, neposunuly kupředu ani o metr schválí i Ministerstvo životního prostředí, je na patnáct let „vymalováno“! Národní parky zůstanou dál předmětem klientelistických a politických čachrů.

Radek DAVID