Návrh nového návštěvního řádu Tatranského národného parku víří veřejnou diskuzi a měl by být vzorem pro české národní parky
Na Slovensku již několik dní probíhá poměrně vzrušená veřejná debata nad návrhem nového návštěvního řádu Tatranského národního parku (TANAP), který má nahradit ten stávající z roku 2002. Nejvíce se dotýká omezení horolezecké činnosti, pohybu na trasách v nejpřísněji chráněných lokalitách a na vybraná území nově zavádí zákaz vstupu se psy.
Nejhlasitějšími aktéry diskuze jsou ti, kdo si území národního parku zvolili za areál k uspokojování svého ega – horolezci. Slovenský horolezecký spolok (SHS) JAMES byl prvním, kdo na stránkách webu Hiking.sk spustil protesty a následně bouřlivou debatu kolem návrhu nového návštěvního řádu, jež vyústila ve veřejnou výzvu.
Záhy poté se přidaly další spolky jako: Klub slovenských turistov (KST), Slovenský vysokohorský turistický klub (SVTS) a Slovenská skialpinistická asociácia (SSA). Výzvou „Aj my sme Tatry“, sbírají podpisy proti novému návštěvnímu řádu TANAPu.
„Príde mi to prinajmenšom zvláštne, aby sme boli konfrontovaní rôznymi športovými a záujmovými organizáciami, ktorých cieľ je jasný. Ak nebude návštevný poriadok, tak nebudú žiadne pravidlá ani usmernenia, obmedzenia a každý si bude robiť, čo chce…“
Pavol Majko, ředitel Správy TANAPu
Do dnešního dne (23.2.2019) získali pod internetovou výzvu kolem 10 tisíc podpisů a bude zajímavé sledovat, zda přibudou podpisy i těch zbývajících 2,5 milionů ročních návštěvníků Tater, kteří k tomu, aby se na turistických stezkách pohybovali pro ochranu přírody přijatelnou formou a podle stanovených pravidel, nepotřebují být organizováni v žádném z těchto spolků, uspokojujících v první řadě osobní zájmy svých členů.
Veřejná debata ve Starém Smokovci
Ve Starém Smokovci (den před tím v Liptovském Mikuláši) se 7.2.2019 uskutečnila veřejná prezentace návrhu nového návštěvního řádu Tatranského národního parku. Hlavním oponentním diskutérem byl již zmíněný SHS JAMES, jehož představitelé zamítli návrh návštěvního řádu jako celek a požadovali vytvoření moderního dokumentu, který bude odrážet světové trendy a nepůjde ve starých socialistických liniích.
Přiznám se, že jsem v návrhu marně hledal ty socialistické linie. Na druhé straně se nikde nedočítám o světových (zřejmě kapitalistických) trendech návštěvních řádů národních parků. Doposud žiji v domnění, že pravidla chování na území chráněných rezervací nepodléhají jakýmsi univerzálním modelů (módním trendům) a přáním návštěvníků či různých zájmových spolků, ale potřebám ochrany přírody v dané lokalitě.
Podle ohlasu horolezců se ale mohu nově domnívat, že světový trend podmínek pohybu návštěvníků v národních parcích vězí nikoliv v zájmu přísné ochrany přírody, ale v zájmu marginálních skupin lidí, z nichž jedna se věnuje třeba horolezectví. Obří smetiště pod chudákem Everestem, celosvětově známou ukázkou vztahu horolezců k přírodě, onomu trendu jistě odpovídá.
Tím, samozřejmě, nechci paušalizovat. Ovšem, na základě svých poměrně bohatých zkušeností, rozhodně nemohu hovořit o horolezcích a různých dalších lezcích, že by trpěli nějakými extra silnými ohledy vůči přírodě.
„To už je asi na Slovensku zvykom sa takto cez médiá niečoho domáhať. Celý minulý rok sme sa so zástupcami niektorých týchto športových organizácií stretávali pri príprave návštevného poriadku, žiaľ, nedokázali nám ani zadefinovať niektoré veci, ako napríklad pojem horolezec, čo ma dosť mrzí,“.
Pavol Majko, ředitel Správy TANAPu
V diskuzi zazněly i naprosto absurdní (až anarchistické) názory; rozkouskování přísně chráněných území na malé plochy, mezi nimiž by se prakticky toleroval pohyb bez omezení (P. Kalman, SSA).
Ozval se dokonce i zástupce majitelů psů, kteří si ve stále větší míře pletou území národních parků s psím areálem. Ve veřejné debatě došlo i na takovou absurditu, kdy paní Lučivjanská požadovala předložit studii, dokazující negativní vliv pobíhajících psů v přírodě. Důkaz podal ředitel TANAPu P. Majko i bez nákladné a nesmyslné studie; 85% hlášení strážců o přestupcích návštěvníků se týká volně pobíhajících psů a v roce 2018 psi zamordovali přísně chráněného endemického sviště horského tatranského.
„Nemôžeme si zakrývať oči pred tým, keď nám po pádoch uhynie 11 kamzíkov alebo psy zadrhnú svišťa. Ak niekto ide na toto územie za rekreáciou a športom, predpokladám, že bude rešpektovať tie obmedzenia kvôli kamzičej ruji alebo vyhrabávaniu svišťov či hniezdeniu vzácnych dravcov a bude to brať s patričnou pokorou. Národný park bol vyhlásený preto, že tu žijú vzácne zvieratá,“.
Pavol Majko, ředitel Správy TANAPu
V této souvislosti nemohu nevzpomenout příhodu, která se nám stala na podzim loňského roku v Západních Tatrách.
Procházíme ranní Roháčskou dolinou směrem k Ťatliakově chatě. Přesto, že v této části vede široká asfaltová silnice, platí zde zákaz vjezdu, což je v pořádku, ale… Místo zpěvu ptáků se z údolí Slatínského potoka ozývá řev motorových pil, doprovázený hlukem motoru a kouřem prastarého traktoru, svážejícího kmeny pořezaných stromů. Záhy kolem nás profičí stará, otlučená a stejně jako traktor smrdící felicie, plná dřevorubců.
U rozcestí Adamcuľa nás dohání dvojice turistů důchodového věku. Na bundách mají nášivky Slovenského vysokohorského turistického klubu (SVTS), tedy toho, jenž stojí u zrodu výzvy proti novému návštěvnímu řádu TANAPu a zároveň, stejně jako ostatní vyzyvatelé, hovoří o zájmu chránit slovenskou přírodu.
Dávám se s nimi do řeči. „Tady je to už jako na Šumavě,“ povídám, „taky nás v národním parku vítají motorové pily.„. V domnění, že hovořím se stejně smýšlejícími lidmi se překvapivě dočkám této odpovědi: „Nám ty pily nevadí, aspoň zaženou medvědy.„.
Návštěvníci ne, developeři ano?
Jako velice silný a srozumitelný se jeví argument organizátorů výzvy „Aj my sme Tatry“, poukazující na fakt, že instituce státní ochrany přírody na Slovensku omezují pohyb návštěvníků, ale na druhé straně nijak nebrání developerské a těžařské devastaci chráněných území. Když si při svých cestách po Slovensku prohlížím ty různé odpudivé snobárny typu Tatralandia, hrůzostrašnou výstavbu v Nízkých Tatrách či ve Vrátné dolině v NP Malá Fatra, kladu si, zcela logicky, dotaz podobný.
Mají však vůbec správy národních parků na Slovensku nějaké pravomoci těmto devastačním trendům zabránit? Měly by mít, ale jaká je skutečnost?
Ptám se jedné majitelky penzionu ve Vrátné dolině (NP Malá Fatra), jak je možné, že někdo dovolí tak zrůdnou soukromou výstavbu na území národního parku v lokalitě Starého Dvora (Starý Majer)?
„Keď ste primátor Žiliny, tak si môžete dovoliť postaviť hocičo“, odpovídá sympatická paní s dodatkem, že, dnes už bývalý, primátor a členové jeho rodiny tam mají domy dokonce tři.
Z jiného soudku. Jaké asi může mít pravomoci správa národního parku, když si její zaměstnanci musí klíče od závor, pro vjezd na území nejpřísněji chráněných lokalit, potupně půjčovat v kanceláři Štátnych lesov TANAPu? Nemělo by to být snad naopak?
Možná i tyto dva příklady jsou důvodem zásadní novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou bude ministr životního prostředí SR předkládat ke schválení. Jednou ze zásadních změn tohoto zákona má být právě převod území národních parků, kompletně a plně, pod správu orgánů státní ochrany přírody, a přejít tak zpod správy těžařského molochu Štátne lesy SR, jako je tomu doposud.
V neposlední řadě je také na místě otázka: Kolik veřejných výzev proti developerství, myslivosti či těžebnímu rabování území národních parků a rezervací uspořádali sami organizátoři „Aj my sme Tatry“, kteří se tímto stavem ohánějí? Ve svých prohlášeních staví navenek sami sebe do pozice velkých příznivců ochrany slovenské přírody. Bohužel, i zde platí stará známá pravda, že v podstatě všichni souhlasí s ochranou přírody, ovšem jen do té doby, než zasáhne jejich osobní zájmy.
Výkřiky o svobodě pohybu jako nejčastější klišé
Stejně jako v České republice i na Slovensku se do debaty (převážně na sociálních sítích) pouští, vlastní „polívčičku“ si ohřívající, laická veřejnost, a to tradičně kuriózními výroky, nemajícími často hlavu ani patu. Od úsměvných volání po zaručené svobodě pohybu až k absurdnímu vyhrožování mezinárodními tribunály pro ochranu lidských práv. Přitom si málokdo nesobecky uvědomuje, že v národních parcích má absolutně přednostní práva na bytí a ochranu živá a neživá příroda. Proto se národní parky vyhlašují!
Za kritizovaná vzrůstající omezení na území NP si mohou neukáznění návštěvníci sami. Bohužel, odnáší to také většina slušných.
Národní parky, kde se ochrana přírody (se vším všudy) stává jen jakousi okrajovou záležitostí, se u nás i na Slovensku pomalu stávají smutnou realitou. Území těchto rezervací připomínají spíše prostory pro sobecké, bezohledné a rozjívené ukájení volnočasových aktivit a ráje volně pobíhajících psů. (Záměrně vypouštím rozsáhlé téma – těžba.) Vypadá to, že Správě Tatranského národního parku přetekla trpělivost. Konečně, aspoň někde! A nejedná se pouze o kontrolu dodržování návštěvního řádu v terénu.
„První vlaštovka“, v podobě posvícení si na neukázněné návštěvníky ve slovenských národních parcích monitoringem internetových sítí, se objevila v loňském roce. Správy některých slovenských NP začaly monitorovat zveřejňování fotografií z území, na kterých platí režim zákazu vstupu. Jejich autory kontaktují a šetří v rámci správních řízení.
Dalším dobrým krokem správ slovenských NP jsou (již dlouhodoběji praktikované) pravidelné společné akce strážců přírody v součinnosti se státní policií, které se zaměřují jak na porušování návštěvního řádu (především zákazy vstupu), tak například i na zákazy sběru lesních plodů. Není bez zajímavosti, že v sítích těchto kontrol nejčastěji uvíznou tradičně všude neukáznění čeští návštěvníci.
„Naším poslaním a spoločenskou objednávkou je chrániť to, čo v tom národnom parku je, a to sú predovšetkým endemity, ktoré nikde inde na svete nežijú…“
Pavol Majko, ředitel Správy TANAPu
Odkazy na vybrané dokumenty
Přečtěte si: Návrh Návštěvního řádu TANAPu a přílohy k návrhu…
Webová stránka iniciativy Aj my sme Tatry…
Radek DAVID