Ultimate magazine theme for WordPress.

Medvědí stezka

768

Nedovedu si představit, že bychom náš seriál o naučných stezkách na Šumavě a v Pošumaví zahájili jinak, než legendou mezi nimi, nejstarší na jihu Čech vůbec – Medvědí stezkou. Za dva roky tomu bude již 50 let co byla díky hrstce dobrovolných ochránců přírody z Prachatic otevřena jako vůbec první naučná stezka na území jižních Čech.
Netěšme se však na setkání s korzujícími medvědy, jak by se podle názvu mohlo zdát. Poslední volně žijící medvěd na Šumavě byl zastřelen právě zde, před 150 lety. Přesně 14. listopadu 1856 spatřil vyhasínající zrak medvědice naposledy lesní hvozd nedaleko osady Jelení (dřívější a doposud užívaný název Jelení Vrchy). O tom ale až později. Pojďme si říct něco o 14 kilometrů dlouhé stezce, pojmenované podle jedné z její částí, bývalé staré lesní cestě, doposud nazývané „Medvědí cesta“ (Bärenstrasse).

Skalní útvary na Medvědí stezce. Foto: Radek David

Medvědí stezka (MS) prochází lesním komplexem jižně od Volar, rozprostírajícím se mezi Trojmezenskou hornatinou a Vltavickou brázdou. Vznikla v roce 1966 jako výsledek průzkumných terénních prací prachatických ochranářů. Je značena žlutou turistickou značkou a také značením pro naučnou stezku (bílý čtverec s příčným zeleným pruhem a symbolem medvěda). Začátek a konec MS vymezují železniční zastávka Ovesná a železniční stanice Černý Kříž.

Skalní hřib. Foto: Radek David

Jako výchozí „základnu“ doporučuji zvolit Novou Pec. Jednak z důvodu lepší dostupnosti dopravními prostředky a také s ohledem na větší možnosti pro parkování motorových vozidel. Z Nové Pece je pak na každém z nás, zda použije k dosažení výchozího bodu naučné stezky v Ovesné (3 km po asfaltu) vlastních nohou nebo zvolí pohodlnější dopravu vlakem.

Ve své první polovině, z Ovesné do osady Jelení, vede stezka ojedinělým přírodním územím. Typickým pro tuto část trasy je průchod skalním městem tvořeným bizarními žulovými útvary, velice příhodně pojmenovanými: Dračí tlama, Skalní hrad, Kazatelna, Perníková skála, Soutěska lapků, Skalní kaple, Hřib, Viklan, Kamenná kráska, Hlava telete, Medvědí vyhlídka, Obří kostka a jiné. Před osadou Jelení Vrchy procházíme kolem Jeleního jezírka. Druhá polovina stezky vede z Jeleních Vrchů do známé železniční stanice Černý Kříž. Je to pohodlný lesní úsek po původní Medvědí cestě s pomníčkem na místě zastřelení posledního medvěda na Šumavě.

Zajímavosti z Medvědí stezky

Kdy a jak byl zastřelen poslední šumavský medvěd a šlo skutečně o posledního medvěda?

I když hovoříme o posledním medvědu na Šumavě, jednalo se zároveň o zástřel posledního medvěda v Čechách. Stalo se tak za dramatických okolností 14. 11. 1856, když první a neúspěšný pokus o odstřel se uskutečnil o dva dny dříve.

Medvědí kámen na místě zastřelení medvědice. Foto: Radek David

Mrzlo a vál silný vítr, 46 střelců a 76 honců se brodí vysokým sněhem, aby obklíčili místo, kde byl medvěd znovu vystopován. Patnáctiletá medvědice, vážící 230 liber (129 kg), vyrazila proti skupině honců, aby unikla z obklíčení. První s lovců netrefil a další dva místo střelby strachem utíkají. Rozzuřená medvědice se za nima pouští. Několik honců se ji snaží zahnat směrem přes hranice. Marně. Medvědice pokračuje v nahánění zoufale utíkajících lovců. Jeden z nich, syn švarcenberského hajného z Riedelhütte, Jan Jungwirth se napodruhé trefuje. Za svůj čin získává přezdívku Jan medvědobijce (Bärenhansel).

Vycpaná medvědice dnes patří mezi exponáty loveckého zámečku Ohrada u Hluboké nad Vltavou.

Nejednalo se však o posledního fyzicky doloženého medvěda na Šumavě. V roce 1860 byly spatřeny medvědí stopy v Bavorském lese, roku 1864 se potuloval medvěd mezi Bučinou a Finsterau. Koncem 19. století jsou pozorovány medvědí stopy na jihozápadním svahu hory Plesná na Prášilsku.
Další zajímavost kolem zástřelu medvěda zde:...

Jak vznikaly skalní útvary na Medvědí stezce

Skalní útvar "Kamenná kráska". Foto: Radek David

Žuly (granity) vznikaly na území Šumavy jako vyvřeliny během horotvorných procesů v období variské orogeneze (vrásnění) před 320 až 300 miliony lety. Podle struktury, složení a výskytu je na území Šumavy rozlišováno několik typů granitů. Medvědí stezka a skalní útvary na ní jsou, stejně jako celý masív Trojmezné hornatiny, tvořeny žulou eisgarského typu, známou jako Pleknštejnská žula (světlá dvojslídá hrubozrnná žula o velikosti zrn v průměru 5 mm). Jednolité těleso této žuly přesahuje do Rakouska i Německa. Na české straně je přibližně 13 km dlouhé a 10 km široké.

Skalní kaple. Foto: Radek David

Za svůj současný bizarní vzhled vděčí skalní útvary na Medvědí stezce období čtvrtohor, jehož typickým jevem bylo střídání doby ledové a doby meziledové, trvající 2 miliony let. Střídání teplot kolem bodu mrazu a účinky mrznoucí vody způsobily intenzivní narušování hornin, tzv. mrazové zvětrávání.

Produktem tohoto zvětrávání je právě deskovitá, lavicovitá forma rozpadu původně hranolovitých balvanů a skal. Poslední období doby ledové skončilo přibližně před 10 tisíci lety. V četných skalních puklinách se usazují částice půdy. Zde se zachycují semena stromů, které zakořeňují a prorůstající kořeny rovněž způsobují částečný rozpad skal.

Zvířena

Rys ostrovid.

Zvířena v okolí Medvědí stezky není nijak výjimečná. O medvěda již nezavadíte a tak nezbývá, než se spokojit s vědomím, že moc živočichů při své cestě, díky jejich plachosti, nepotkáte. Přesto je na místě si alespoň teoreticky něco málo povědět o živočišné říši, jejíž někteří zástupci mají v této lokalitě svůj domov.

Z kdysi na Šumavě vyhubených velkých predátorů jistě každý uvítá návrat krásné kočky rysa ostrovida. Z ostatních savců se zde běžně vyskytují jelen evropský, srnec obecný, jezevec lesní, liška obecná, kuna lesní a skalní, oba druhy veverek.

Opeřenci jsou zastoupeni mnoha druhy a to i některými vzácnými. Mezi ty větší můžeme zařadit oba druhy káňat lesní i rousnou, největšího bojovníka mezi dravci jestřába lesního, největší sovu výra velkého i jeho menší příbuzné kulíška nejmenšího, puštíka bělavého a sýce rousného. Zástupce krkavcovitých představují vrána obecná černá, straka obecná a sojka obecná. Šplhavce reprezentují datel černý, strakapoud velký, žluna zelená. Z drobného ptactva jmenujme sýkory (koňadra, modřinka, uhelníček, babka, parukářka), dále hýla obecného, pěnkavu obecnou nebo křivku obecnou.

Květena

Dřípatka horská. Foto: Radek David

Říše rostlin je podél Medvědí stezky a jejího okolí zastoupena poměrně bohatou škálou mnohdy i vzácných druhů. Nejsme však vědeckou publikací a tak si řekneme něco jen o těch, které vás budou doprovázet během vaší procházky.

Na první pohled si každý jistě všimne bohatého výskytu mechů (rašeliník ostrolistý a člunkolistý, ploník obecný…), lišejníků (dutohlávka sobí, lesní červcohlavá, pukléřka islandská, terčovník zední, provazovky…) i kapradin (kapraď samec, osladič obecný…). Bez povšimnutí nezůstanou ani obě známé brusnice – borůvka a brusinka.

Z bylin vzpomeňme některé chráněné druhy; na jaře kvetoucí dřípatku horskou (ohrožený druh v ČR), prhu arniku (ohrožený druh v ČR), starčeky. Poměrně často se vyskytující sedmikvítek evropský, devětsil bílý, šťavel kyselý, vraní oko čtyřlisté, pomněnka bahenní,  černýš lesní, bika lesní, podbělice alpská, vrbovka úzkolistá.

Radek DAVID

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.