Nevím, jak do dnešního dne pokročily práce na vyšetřování příčin požáru, jež byl nahlášen 24. července a postupně – za obrovského úsilí a nasazení hasičů a dalších zúčastněných složek – likvidován téměř do půlky srpna. Základní data a statistiky k této události byly také vyřčeny, napsány a nejsou smyslem tohoto příspěvku. Ke dvěma postřehům se však chci vyjádřit.
Zaprvé; Dlouhodobě neřešený problém neukázněnosti a nevychovanosti některých návštěvníků
Vyšetřovatelé původu požáru pracují samozřejmě také s verzí, že příčinou vzniku jsou tradičně v národních parcích (nejen) neukáznění návštěvníci. Ti, co běžně nerespektují návštěvní řády nejpřísněji chráněných rezervací, stejně jako základní pravidla chování v lesích a vůbec v přírodě.
V každém případě to však ukazuje na dlouhodobý problém s ukázněností návštěvníků národních parků. Proč se někteří „lufťáci“ chovají v přírodě jako nevychovaný arogantní dobytek, má několik příčin.
Na straně některých návštěvníků jde nepochybně o pletení si demokracie s anarchií. Na straně druhé příliš shovívavý postoj ze strany Správ národních parků. Jakási nechuť různé neukázněnce tvrdě a nekompromisně postihovat pokutami na maximální hranici tarifu. Vypadá to, že v národních parcích mají před ochranou přírody přednost zájmy rozmachaného návštěvníka a jeho primitivně-komerčních potřeb.
Navdory tomu ministři životního prostředí léta ignorují volání po zvýšení personálního stavu členů strážní služby národních parků, stejně jako nevyvíjí žádný tlak na legislativní postavení strážců parků na úroveň státní policie, jako je tomu například v NP USA.
Zadruhé; Vnímání důsledků a vlivu požáru na přírodu národního parku
Oheň přetváří biotopy a přírodu od prvopočátků vzniku naší planety. Stojí u zániku starého a při zrodu nového po 4,8 miliardy let. Ve velkých národních parcích světa vítají lesní požáry jako jedinečný, přirozený a nenahraditelný způsob regenerace krajiny.
Již naši předkové, při rekultivaci divoké krajiny na životně důležitou a v nezbytné míře zemědělskou půdu, používali způsob vypalování ohněm. Kde jinde, než v národních parcích, by měl být oheň takto vnímán.
Nepatřím mezi pomatence nerespektující miliardy let probíhající geologické a klimatické procesy na Zemi. Ani mezi zeleno-rudé, liberální neomarxistické inkvizitory, jež si na vylhaných ideologických, pseudoekologických fantasmagoriích založili luxusně placené „neziskové“ živobytí.
Na druhé straně nesnáším povyšování člověka a jeho nenažranosti nad Přírodou. Neholduji bludům ekonomických a politických dobrodruhů, co bez úcty, respektu a povýšeně blábolí o tom, že Příroda je bez člověka bezradná, a že je tu proto, aby naplňovala jeho bezedné potřeby.
Založili jsme národní parky, jako nejpřísněji chráněná území zbytků alespoň částečně zachovalé přírodní krajiny, kterou člověk ještě nestačil zcela zlikvidovat. V nich jsme si dali jako hlavní cíl ponechání přírody Přírodě. Tak alespoň to, co jsme si sami zvolili a předsevzali, dodržujme.
Fotoreportáž z oblasti Pravčické brány
Poslední zářijový týden jsme strávili dovolenou právě v Českém Švýcarsku a samozřejmě nás zajímalo, jak vypadá požárem zasažené území dva měsíce poté. Pro lidi, kteří respektují pravidla, nebylo prakticky možné dostat se do požárem postižených míst.
Jediný přístupný turistický chodník, který do 1. října umožnil část požářiště bezprostředně projít, byla žlutě značená 3,5 km dlouhá Mlýnská cesta, vedoucí z obce Mezná, hřbetem nad soutěskou říčky Skalice. Sousední severní svahy – rovněž požárem zasažené – pod stěnami významné Pravčické brány a Křídelní stěny, odděluje potok dlouhá Bělá a silnice z Hřenska do Jetřichovic.
Nejsme bulvár, takže torza vyhořelých chalup, v době požáru evakuované obci Mezná, nezveřejňujeme, ostatně ani jsem je nefotografoval.
Radek DAVID