Nová zonace českých národních parků? Zase o krok blíže k národním „lunaparkům“

Konkrétní výsledky nové zonace národních parků (provedené na základě novely Zákona o ochraně přírody a krajiny) nepřinesly pro samotnou přírodu nejpřísněji chráněných rezervací vůbec nic převratného. Bohužel ani nic optimistického do budoucna. Jásat může tak akorát Pražský hrad, jemuž se – prostřednictvím ministra životního prostředí – staly tyto mírné a prakticky pouze "kosmetické" změny slíbenou úlitbou.

Přeneseně mohou mít radost také zastánci podob národních parků jako obřích rekreačních zón, prostorů pro rozmanitá developerská řádění všelijakých zbohatlíků a kšeftmani s pozemky. Spokojeni mohou být i vyznavači primitivních komerčních pouťových atrakcí a zábav či „zážitků“ – milovníci lunaparků. Ale to také není nic nového, žádná převratná změna.

Přirozená obnova v bezzásahové zóně, Roklanský potok. Foto: R. David

Výsledky nové zonace jednoznačně ukazují, že samotnému environmentálnímu resortu v tomto procesu nešlo o to, aby v první řadě byly uspokojeny zájmy ochrany přírody národních parků.

Aby národní parky konečně se vší vážností počaly plnit svá základní poslání a posunuly se o trochu více k primární podstatě své existence, a také aby výrazněji začaly naplňovat podmínky vlastní kategorizace v rámci IUCN.

Kdo dlouhodobě sleduje mediální prezentaci ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) stran jeho tiskového oddělení, nemusí být ani zdatný mediální analytik, aby mu bylo jasné, že vše, co jeho tiskový odbor předkládá veřejnosti, činí v první řadě pro maximálně kladný PR obraz svého šéfa.

A tak se může lehce stát, že ve skutečnosti naprostý debakl se veřejnosti předkládá jako mimořádně úspěšný výsledek složitých jednání. A to je také případ nových zonací.

V duchu povinného vytváření skvělých „píár“ mediálních obrazů a také skrytých nařízení ministra životního prostředí, prezentují (nepochybuji, že často se zaťatými zuby) výsledky nových zonací i ministrovi podřízené správy národních parků ve stylu: Čím nicotnější výsledek, tím více mediálního jásotu.“.

Mám-li obrazně přirovnat skutečný přínos nových zonací (zejména zóny A, B) v porovnání s jeho prezentací, pak je to asi jako kdyby šéf koncernu Wolksvagen kvitoval za životní úspěch stav, kdy by se po reorganizaci kvalita a množství výroby automobilů v roce 2020 dostaly sotva na úroveň z roku 1990.

Jako „třešnička na dortu“ by se už jen výjímala skvělá a utěšující zpráva, že tak to zůstane minimálně po dalších 15 let!

Nejsem žádným aktivistou, nikdy bych se nepřivazoval ke stromům. Cítím se pouhým zastáncem ochrany přírody prostřednictvím (nejen) národních parků. Držím se zásady, že pokud vyhlásíme nějaká území národními parky, tak se k nim jako k národním parkům, jenž mají legislativně stanoveno poslání, priority a pravidla, chovejme!

Včetně dodržování jasných kritérií v rámci mezinárodní kategorizace. Pokud takto nehodláme činit, pak národní parky zrušme a přestaňme si na ně hrát a dělat z nich pouze etiketní podvod.

Přirozená obnova lesa v bezzásahovém území na hraničním hřebenu pod Luzným (NP Bavorský les). Foto: Radek David, PresSpektrum.

Typickým příkladem je Národní park Šumava

Marně jsem od ředitelů národních parků očekával, že jeden z nejzásadnějších pilířů těchto rezervací – zonace, upřednostňující přirozené procesy bez zásahu člověka na výrazně větších územích, spojí se svým setrváním ve funkcích. Nestalo se, a výsledky nových zonací nejsou z tohoto pohledu ničím jiným, než přistoupením na politické čachry!

Jak jinak chápat skutečnost, že v připomínkovém řízení o zonacích Správa šumavského parku zohlednila téměř všechny (několik desítek) připomínky obcí a regionů, naproti tomu ani jednu (!) z řad vědců a ekologických institucí. Zajímavé, že bez jejich jakéhokoliv velkého a hlasitého protestu!

Přirozená obnova v bezzásahové zóně na Černé hoře (NP Šumava). Foto: R. David

Navíc bylo v rámci zonace nově upuštěno od stávající přísné ochrany několika vzácných biotopů. Některé, pro veřejnost dosud ze zákona uzavřené lokality, byly zpřístupněny a dány k dispozici devastujícím účinkům předimenzované návštěvnosti, vymykající se již nějaký čas jakékoliv kontrole.

Národní park Šumava (stejně jako ostatní české parky) je totiž typickým příkladem politicky řízeného národního parku. Před ochranou přírody tu má přednost kde co a kde kdo.

Důkazem tohoto tvrzení je právě tento výsledek nové zonace (platné od 1. 3. 2020). Nedávno schválený stav totiž nedokazuje plnou podřízenost tohoto aktu zájmům ochrany přírody, jak by se u normálního národního parku předpokládalo, ale zájmům politickým!

Hlavním předmětem ochrany na území národního parku se stal návštěvník – volič. Správy NP se tak přetváří v jakési servisní organizace, zajišťující zpovykanému návštěvníkovi co mu na očích vidí.

V tomto duchu se nesou také výsledky nových zonací, významně upouštějící od stávající přísné ochrany některých významných lokalit, do konce února 2020 začleněných do původně nepřístupných I. zón.

Stávajících 87% území NP Šumava, kam si návštěvník může bez jakéhokoliv omezení a kontroly chodit kde se mu zachce, cesta necesta, se ještě více rozšíří. To je tristní stav, jaký nemá na území národních parků ve světě obdoby.

Ke konečnému závěru ovšem bude nutné přistoupit až po schválení tzv. „Klidových území„, což je nový pojem, jenž novela ZOPK zavádí pro místa se zákazem vstupu. Doposud byla za území s nepovoleným vstupem považována každá I. zóna.

Podstata § 15 zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992) se v tomto případě „otáčí na hlavu“, asi jako kdybychom stavěli dům nikoliv od základů, ale od střechy.

O zónách nejvyšší ochrany přírody nemají co rozhodovat politici

Návrat bobrů na Šumavu. Foto: R. David

Známe dvě veřejnosti zatajovaná fakta. Jedním je skutečnost, kdy pan ministr Brabec slíbil zavilému odpůrci národních parků, panu prezidentu Zemanovi, že bezzásahové zóny národních parků (zóny přírodní – A, bývalé I. zóny) se v rámci nové zonace zvětšovat nebudou (viz. zmínka v úvodníku článku).

Druhým (týkajícím se bezprostředně Šumavy) je fakt, že tentýž pan ministr (aby dodržel slib prezidentovi) zamítl původní návrh ředitele šumavského parku Pavla Hubeného na vyhlášení 37% (ani to přitom není žádná sláva) rozlohy území bez zásahu člověka.

Nařídil navrhovaný záměr snížit na stávajících 27,7 procent. Tím se rozloha nejcennějších území NP Šumava, po 30 letech existence (!), dostala do stavu přibližně stejného jako v době jeho založení v roce 1991!

V případě Národního parku České Švýcarsko se dokonce bezzásadová zóna snížila z dvaadvaceti procent na šestnáct! Což možná, jak jsem se již před časem doslechl, odpovídá i zdejšímu dění, kdy i sem začínají dopadat zájmy pozemkových a developerských hochšplerů (zaštítěných některými poslanci) a situace začíná dostávat, nazvěme to – „šumavský syndrom“.

Vůbec žádnou výhrou není ani v novele zákona ukotvená skutečnost, že nové zonace národních parků se zakonzervují na 15 let. Tím se zoufalá situace v našich národních parcích rozhodně nijak nezlepší.

Jednoznačný trend posledních let, kdy se ochrana přírody čím dál více podřizuje manýrům zpovykaných návštěvníků – voličů a jejich „mcdonaldovskému“ pojetí turistiky, neslibuje nikterak velkou naději, že po době zákonného moratoria se již tak okleštěné přírodní zóny (A, B) ještě nezmenší.

Optimistou, že po alibistickém „patnáctiletém moratoriu“, které si umě vybojoval ministr Richard Brabec pro svůj klid od národních parků, převezme v těchto rezervacích (logicky) vládu na většině území Příroda, rozhodně nejsem.

Na druhé straně jsem zcela přesvědčen, že o zónách nejpřísnějších ochrany přírody (A, B), jejich rozloze, rozsahu a způsobu péče mají rozhodovat odborníci na ochranu přírody, nikoliv jakási prapodivná směsice regionálních politiků a podnikatelů sedících v radách národních parků.

Přirozená obnova lesa v bezzásahové zóně na Studené hoře (NP Šumava). Foto: Radek David, PresSpektrum

Krátký komentář k tiskové zprávě o zahájení platnosti nové zonace NP Šumava

Od 1. března 2020 tedy vstoupila na území Národního parku Šumava v platnost nová zonace. Stav, kdy se po 29 letech své existence dostává instituce „novým“ vymezením zón prakticky na začátek doby svého vzniku, tisková zpráva vedení šumavského parku prezentuje jako převratnou událost.

Myslím, že převratnou událostí by se dala označit spíše realizace minimálně 50% bezzásahových území s jasně vytýčenou cestou k dosažení 75% území přírodních zón do 15 let. A na tomto cíli postavený dlouhodobý plán péče.

Tisková zpráva je plná lehce zpochybnitelných frází. Nezapomíná ani na věčný „folklór“ – odkazování se na život místních obyvatel aniž je zřejmé, jakým způsobem (a zda vůbec) se zonace skutečných (nikoli účelových) rezidentů opravdu dotýká.

Jistou naději vnáší jedna z informací, že 24,5% území začleněného do zóny přírodě blízké (B) by mohlo být v relativně krátké době převedeno do bezzásahové zóny přírodní (A). Otázkou však je, co si představit pod pojmem „relativně krátká doba“? Podle novely ZOPK nebude určitě kratší než 15 let.

Radek DAVID

Národní park ŠumavaNárodní parky ČRNovinkaŠumavaZonace
Comments (0)
Add Comment