Skupina 25 senátorů Senátu PČR, v čele se senátorem a starostou Hluboké nad Vltavou Tomášem Jirsou (ODS), podala před časem návrh k Ústavnímu soudu, kterým se chtěla domoci zrušení novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Ústavní soud svým nálezem (25. 9. 2018) tuto žádost zamítl, mimo jiné s poukázáním a důrazem na důležitý a často nerespektovaný fakt, že přírodní bohatství je hodnota chráněná v ústavní rovině.
V tiskové zprávě Ústavního soudu z 2. 10. 2018 se uvádí, že navrhovatel poukazoval na nepřiměřenost novelizované právní úpravy zákona o ochraně přírody a krajiny k právu obcí a krajů na samosprávu vlastnit majetek a svobodě pohybu.
Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný a poukázal na skutečnost, že otázka existence, rozsahu, smyslu národních parků a způsobu chování v nich je řešena dlouhodobě různými způsoby, a to nejen v České republice.
V závěru tiskové zprávy Ústavní soud konstatuje, že otázka existence národních parků a pravidel, jak se v nich chovat, je politicko-odborně-ekologická. Jde o ideový střet (zejména) tzv. environmentalistů s podnikateli, vlastníky nemovitostí a zástupci územních samospráv, který má být řešen v zákonodárném sboru, nikoliv u Ústavního soudu.
S nadsázkou uvádí, že po Ústavním soudu nelze žádat zodpovězení otázky: „zda mají pravdu ekologičtí aktivisté nebo starostové, zda je dobré stavět v národním parku hotely, těžit dřevo nebo nechat bujet vegetaci bez jakéhokoliv zásahu“.