Vládní návrh novely zákona č. 114/1992 Sb – zákon o ochraně přírody a krajiny (ZOPK), vzbudil silné reakce z řad odpůrců národních parků, zejména pak toho šumavského. Ozvali se například: Charta Šumavy, Hnutí život, senátor Jirsa. Všem nápadně vadí, že v návrhu je výraz „DOHODNOUT“ nahrazen slovem „PROJEDNAT“. Sílu těchto názorů znásobil starosta Modravy a předseda obcí Šumavy Antonín Schubert svým výrokem, že vládní návrh připomíná stanné právo.
Redakce má ale k dispozici rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 4.4.2013, týkající se zamítnutí kasační stížnosti na rozhodnutí MŽP z 8.4.2008 ohledně platnosti tzv. Bursíkovy mřížky. V tomto rozhodnutí je výrok, který jednoznačně říká:
„Ustanovení § 1 ZOPK je ustanovením úvodním, zcela obecným, proklamujícím zájem na ochraně přírody a krajiny za účasti zde vyjmenovaných subjektů. V žádném případě z něj nelze dovodit, že by obce jako účastníci správního řízení disponovaly jakýmsi zvláštním privilegovaným postavením, ze kterého by vyplývalo jejich „procesní právo“ na to, aby jejich návrhům bylo rozhodujícím orgánem vyhověno, či aby byly jejich názory rozhodujícím orgánem „respektovány“. Rada NP je „iniciativní“ a „konzultační“ orgán Správy NP.“
Dál pokračují redakční úvahy:
Tvorba a řízení dokumentace k zonaci, plánu péče a návštěvnímu řádu má podle platného ZOPK následující úskalí:
- Základní se jeví § 20, podle něhož musí orgán správy Národního parku DOHODNOUT s Radou (kde obce i kraje zastoupeny jsou) NÁVRH výše zmíněných tří základních dokumentů, v případě nedohody rozpor rozhodne MŽP.
- Zonace je pak schválena MŽP vyhláškou podle § 17 po PROJEDNÁNÍ s příslušnými obcemi a kraji.
- U plánu péče také podle § 20 proběhne totéž řízení, ale ještě se přidává § 38, kde jde o druhé kolo, v němž se znovu návrh PROJEDNÁ s dotčenými obcemi a kraji. Protokolem se MŽP vypořádá s -připomínkami a dokument schválí.
Návštěvní řád vydává orgán ochrany přírody národního parku opatřením obecné povahy.
Je tu vidět nějaký zmatek, protože první dva návrhy dokumentů (zonace, plán péče) se v prvém kole mají dohodnout a v druhém kole řízení znovu projednat. Je přece jisté, že v druhém kole mohou vyvstat další připomínky, názory, nápady, negace celého návrhu. Ovšem v každém kole je na konci procesů arbitr – MŽP
V tak zvaném běžném (snad normálním) světě, kde předpokládám že se pohybuje většina lidí, pak tito lidé vidí každodenní realitu podobně jako Nejvyšší právní soud: Mám-li hlas poradní nebo iniciační, mohu mít tisíce nápadů a vůbec ne špatných, ale ten, kdo nakonec rozhoduje, nemusí vzít v úvahu ani jediný podnět a vše je v pořádku. Nastane-li nějaká katastrofa ze špatně přijatých rozhodnutí, rozhodovací pravomoci se přesouvají jinam nebo nastává útěk od toho mizery. Doma, když zvítězí názor dominantní manželky / manžela ovšem zpravidla nemíříme k soudu, stejně tak v podnicích, institucích všeho druhu. Z podniku by byl kverulant, soudící se svým šéfem ohledně názoru na podnikovou strategii, velmi rychle vyobcován.
Návrh novely ZOPK neobsahuje změnu prvního paragrafu a tak by si obce Šumavy v čele s Modravou a také oba šumavské kraje měly dobře vštípit do svých pracovních zásad výše uvedený výrok Nejvyššího správního soudu.
Bylo by vhodné, aby návrh novely vylepšil soulad paragrafů pro dojednání klíčových dokumentů národních parků. Jestliže se to podaří vládě, bojme se dopředu tvořivost našich poslanců a lobbistů v pozadí.
Karel SCHNEIDER