Šafrán bělokvětý – Vzácný tulák z Alp

Šumava je území, na kterém našlo svůj domov i několik rostlin, jejichž původní domovinou jsou Alpy. Jejich příchod na Šumavu se s největší pravděpodobností datuje do období poslední doby ledové. U mnoha z nich tvoří Šumava a její Předhůří nejsevernější oblast výskytu. Některé velice dobře znáte: prha arnika, starček potoční, dřípatka horská, hořec panonský, jestřábník oranžový, kamzičník rakouský a další. Mezi tzv. alpské migranty patří i šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus).

Lokalit s výskytem šafránu bělokvětého je doslova „jako šafránu“. Šumavské a Novohradské destinace jsou ceněny o to více, že jsou na území České republiky jedinými, kde se šafrán vyskytuje na původních, přirozených stanovištích. Všude jinde na našem území byl uměle vysázen, nebo se jedná o zplanělé zahradní rostliny.

O přirozeném charakteru šumavských výskytišť se v minulosti vedly rozsáhlé spory, zda nejde právě o sekundární lokality, na kterých šafrán zplaněl po umělých výsadbách v zahradách původních osad. Není však známo, že by se šafrán bělokvětý v šumavských osadách v minulosti kdy pěstoval. Divoce rostoucí šafrán je podstatně menší než zahradní (botanické) odrůdy a květ je velice křehký.

Hovoříme-li o těch málo lokalitách s jeho původním výskytem, pak je potřeba dodat, že na území Šumavy je jich přibližně šest. Na polovině z nich roste v počtu tisíců jedinců. Ovšem postupným zarůstáním jeho stanovišť dřevinami, se místní populace neustále zmenšují. V bavorské ani rakouské části Šumavy se šafrán bělokvětý nevyskytuje.

Zajímavostí je, že mezi standardně čistě bíle kvetoucími rostlinami se ojediněle vyskytují jedinci s různě intenzivním fialovým žíháním, vzácně se zcela fialovými květy. Na některých lokalitách jsou nafialovělé mutace častější, na jiných vzácné.

Vzhledem k silně omezenému výskytu šafránu bělokvětého, s tendencí spíše klesajících populací, je rostlina chráněna zákonem v kategorii kriticky ohrožených druhů.

Radek DAVID