Poslední dobou vyvstává na Šumavě stále více do popředí otázka přemnožení jelení zvěře, zejména na tom území Národního parku Šumava, kde nadpočetné stavy vysoké působí citelné škody na ekosystémech horského lesa. Nedávné pozorování vlka na území Šumavy, bude, zcela logicky, vyvolávat i stále častější diskuze o správnosti dosavadního managementu jelení zvěře a potřebě jeho radikální změny, v souvislosti právě s výskytem této šelmy, jako jednoho z mála přirozených predátorů jelení zvěře. Ostatně, v reportáži na ČT 1 dne 26. 3. 2015 (přepis reportáže je součástí tohoto článku) to ve svém krátkém vstupu jasně naznačil i ředitel Správy NPŠ Pavel Hubený.
O názor k přemnožené jelení zvěři v Národním parku Šumava a zároveň reakci na televizní reportáž jsme požádali bývalého vrchního lesního inspektora Správy NPŠ, dnes v důchodu, pana Petra Ješátka.
„Vyjádření náměstka Kozla, že jelení zvěř nemá tendenci scházet do podhůří, považuji za skutečnost, ale ten pán asi neví příčinu, kterou ví každý myslivec i dřevorubec na Šumavě i v Podhůří.
Důvod je jasný: Jelení zvěř migrovala vždy podle výšky sněhu. Již s prvním sněhem od nás z vyšších poloh začaly první kusy jelení zvěře migrovat do nižších poloh. S přibývající výškou sněhu odcházela většina a zůstával doslova mizivý stav. Tohle byla přirozená migrace na obě strany Šumavy až do zřízení ženijně-technických zátarasů na hranicích v 50. letech. Potom se jelení zvěř na Šumavě rozdělila a na české straně začala migrovat pouze do našeho vnitrozemí a tam byla také okolními mysliveckými sdružení lovena. Tohle trvalo přibližně až do roku 2000, kdy tehdejší ředitel Správy NPŠ Žlábek, aby okolní myslivci nestříleli jeleny, začal budovat přezimovací obory za desítky milionů Kč. V uvedených přezimovacích oborách jsou stovky kusů jelení zvěře krmeny, na jaře vypuštěny do přírody a od srpna loveny a za odlovený kus vypláceno personálu zástřelné ve výši cca 1000 Kč za ulovený kus. Přehled obor i náklady jsou k dispozici. Jenom za období 1999 až 2014 stála tahle hra na myslivost v Národním parku Šumava 95 milionů Kč! Tedy nikoliv omezený lov zvěře v I. zónách, ale naprosto špatný management jelení zvěře je důvodem jejího přemnožení a tím i rozsáhlých škod, které tato zvěř způsobuje na lesních ekosystémech.“
Přepis televizní reportáže ze dne 26. 3. 2015
Na Šumavě se přemnožili jeleni (ČT 1 – 26. 3. 2015)
Jana Peroutková, moderátorka
Na Šumavě museli zvýšit odstřel jelenů. Těm se hlavně daří kvůli uplynulým mírným zimám. Jelení zvěř nemá v národním parku přirozeného nepřítele. A v řadě lokalit způsobuje škody hlavně na mladých stromech.
Zdeněk Mlnařík, redaktor
Předloni jich v šumavských lesích nebyla ani tisícovka. Poslední sčítání jelenů ale ukazuje nárůst na téměř 1 300 kusů.
Jan Kozel, vedoucí odboru péče o ekosystémy NP Šumava
Ta jelení zvěř nemá tendenci scházet níž do podhůří Šumavy.
Zdeněk Mlnařík, redaktor
Právě sem by jeleni zamířili při normálním průběhu zimy. Jenže teď zůstávají klidně i vysoko v horách. Potravu totiž najdou i v nejvyšších polohách. Kvůli tomu myslivci museli navýšit plán lovu. Oproti loňsku o téměř 100 kusů. Myslivcům navíc komplikují odstřel hranice první zóny národního parku. Tady se totiž nesmí ani těžit, ani lovit. A právě sem se jelení zvěř stahuje nejvíc. A způsobuje škody hlavně na mladých stromech.
Jiří Vomáčka, lesník
Tou ochranou to minimalizujeme, že si vlastně obalíme tu kostru porostu, stromy, který chceme prostě ponechat.
Zdeněk Mlnařík, redaktor
Jelení zvěř nemá na Šumavě přirozeného predátora. Tím je pouze vlk. A ten se tady objevuje spíš náhodně. Pravděpodobně první úkaz o jeho výskytu na Šumavěje snímek, který nedávno pořídila fotopast u Lipna. Podle odborníků jde zřejmě o migrujícího jedince.
Pavel Hubený, ředitel Správy Národního parku Šumava
Kdyby tady byla standardní smečka vlčí, tak její roční spotřeba by byla asi tři čtvrtiny toho, co střílíme.
Zdeněk Mlnařík, redaktor
Vysadit do šumavské přírody vlka ale představuje roky jednání s odborníky, ale hlavně s obcemi. Přesto ale správa parku s touhle možností počítá v chystaném plánu péče.
Radek DAVID