Útržkovité porovnání dojmů a pár faktů z národních parků Šumavy: okolí Falkensteinu a Roklanu, Oblíku, cestou necestou z Antýglu na Horskou Kvildu, Filipovu Huť. Pár poznámek k Srní a Železné Rudě.
Dva důchodci na dovolené od 4. do 11. října 2014. Ubytovna NPŠ Rokyta na výbornou.
Na Falkensteinu
Od obce Zwieslerwaldhaus, z výšky cca 700 m n.m. se pomalu šineme po slušném chodníku neustále vzhůru smíšeným, uklizeným lesem (buk, smrk, javor, jedle, jeřáb) s velmi důsledně asanovanými ohnisky napadených kůrovcem, odkorněné kmeny jsou ponechány na místě.
Jižní svahy Falkensteinu (1315 m n.m.) kryje tento typ lesa až téměř k vrcholu, kde začíná převažovat smrk. Kůrovcové asanace se dostaly až na temeno hory a směrem na západ je mírně otevřená porostní stěna. Většina vrcholových smrčin vypadá v dobré kondici, tak jak si přejí obyvatelé obcí pod horou. Podstatně jiný obraz se objevuje na svahu obráceném k našemu území (severovýchod), kde smrk dominuje i v nižších nadmořských výškách (kolem 1200 m n.m.) a zde orkán Kyrill způsobil rozsáhlé polomy, polomové dřevo bylo vzorně odstraněno pomocí koní. Po průchodu bývalými pastvinami Ruckowitzschachten, kde je snaha udržet bezlesí obnovenou pastvou se noříme opět do vymeteného smíšeného lesa a těsně před návratem do výchozího bodu procházíme „zapomenutým lesem“ – maloplošnou rezervací Mittelsteighütte a je přece jen vidět rozdíl, na zemi vývraty, staré jedle, buky i smrky mají velké průměry, množství přirozeného zmlazení. Trasa vedla zónami 2a, 2b, 2c, které budou postupně převedeny do bezzásahového režimu.
Velmi dobře ilustruje krajinu za Falkensteinem směrem k Polomu také video https://www.youtube.com/watch?v=Ps1JDDsVIDs
Na Velký Roklan
Okruh přes Velký Roklan (1453 m n.m.) začíná na parkovišťátku Gfäll (cca 950 m n.m.), kam nás dovezl Igelbus ze Spiegelau. Jsme na jižním svahu a les je tedy opět smíšený s převládajícím bukem, ale přece jen pohled do lesa je výrazně odlišný od jižních svahů Falkensteina, odhaduji, že každých zhruba 200-300 m se mění stanoviště: střídají se mladé bučiny se starými, místy s jedlí, javory a jeřáby, s ostrovy smrkových polomů nebo souší ale i se zdravými smrky. Všude ponechané vývraty, takže les je málo prostupný a turista používá jen příjemný, asi 2 metry široký chodník s přírodním povrchem. Se zvyšující se nadmořskou výšku začínají opět převládat smrčiny, místy ještě s málo vzrostlými buky.
Zde měl lýkožrout skutečné hody, ale lesní porost pokračuje ve svém životě i bez pomoci lidské ruky. Gradaci přežilo vždy několik smrků na hektar a některé již plodí i při malém průměru kmene. Zřetelná je přirozená obnova smrku, probíhá velmi různorodě, jsou vidět plochy dejme tomu 50 x 100 m bez mladých stromků, těch je ale podél trasy málo, jinde je vidět poměrně hustý nálet omladiny. Na vrcholu Roklanu přežilo vzrostlých smrků víc, jak ukazují fotky. Míjíme chatu a strmějším výstupem dorážíme na vrchol. Na našem území pozorujeme dalekohledem Židovský les, málo postižený všudypřítomnými stopami působení kůrovce. I v poledních hodinách se zadařilo vidět vzdálené Alpy, jako na dlani Blatný vrch a vzdálenější Boubín. Zhruba ve výšce 1250 m n.m. se opět vracíme na jižní svahy do smíšeného lesa, přicházíme k roklanské kapličce, odkud je krásně vidět hladina Roklanského jezera a kde naposled vidíme řídce porostlé temeno Roklanu. Sestupujeme k jezeru kde je několik dřevěných sedátek, lákajících k posezení a pohledu na jezero s jezerní stěnou.
Postup lesem k základně Gfäll ukazuje podobnou mozaiku jako při výstupu. Všude je viditelný jasný jednotný přístup k lesům a princip „nechat to ladem“ směřuje k velké územní a vegetační rozmanitosti a to zase nás vede k myšlence, že i k větší pestrosti živočišstva. Na konci cesty nás opět čeká Igelbus, který pravidelně cykluje i v říjnu mezi Spiegelau a konečnou stanicí Gfäll.
Z Rokyty na Filipovu Huť
Z Rokyty vyrážíme pěšky k nástupu na modrou značku podél Hamerského potoka. To je to místo, které vzbudilo rozruch na podzim 2012 v souvislosti s kácením v lesích Kašperských Hor. Stoupáme podél Hamerského potoka a sledujeme vlevo i vpravo také mozaiku různých lesních stanovišť, ovšem ve velké míře tvořené nástroji lesníků: vlevo svah posetý nakrácenými odkorněnými kmeny (I. zóna NP) pak dál v protisvahu holoseč s odvezeným dřevem a tak nějak podobně až na Horskou Kvildu, kde už zdálky padne do očí venkovní, poměrně velký sklad bílých plastových válců se senáží, patřící ekologické farmě Highland. Tato technologie senážování je ostatně použita prakticky na všech loukách NP, které jsme cestou míjeli a tyto bílé balíky dodávají loukám národního parku doposud nepoznanou „malebnost“.
Dál pokračujeme po zelené značce na Filipovu Huť, která je sice vyznačena po lesní cestě, ta je však také kromě turistů bohatě využívána a rozryta těžkou kolovou technikou. Kolem stezky ve výšce zhruba 1100 m n.m. se střídají holosečné paseky se smrčinami (ojediněle buk), obdařené Kyrillem a „rukou“ lesníků otevřenými porostními stěnami. Takto vytvořenou mozaiku lesních porostů nejlépe ilustrují satelitní snímky před a po Kyrillovi. Filipova Huť dnes budí dojem místa už jen pro bohatou klientelu. Mnohokrát v tisku omílaný ateliér architekta Hodana, postavený ve II. zóně, dosvědčuje slabost úřadů, operujících na území českého národního parku.
Po krátkém spočinutí míříme po žluté značce zpátky k Antýglu a brzy narážíme na další zpestření výletíku. Původní běžná lesní cesta je rozšiřována a povrch vylepšován (zatím ne asfaltem) a opět se střídají holoseče, místy úctyhodných rozměrů se smrčinami s vtroušeným bukem a ojediněle i jedlí. Všude podél cest jsme se snažili laickým pozorováním porovnávat množství zmlazeného smrku po kůrovcové gradaci na holosečích, bezzásahových plochách a na plochách s odkorněnými kmeny. Vyhrály těsně plochy bezzásahové, a to z území obou parků.
Ze Srní na Oblík
Srní je malebná víska, prosycená penziony, s pěkně opraveným kostelem a novou výstavbou, zřetelně pořizovanou bohatějšími stavebníky. Jsou zde také k prodeji apartmánové byty v Mechově (na místě bývalého kravína) a realitní kancelář Parva zde nabízí např. byt 43 metry čtvereční za 1 505 000Kč a byt 118,7 metrů čtverečních za 3 540 000Kč. Pro porovnání: Prachatice 40 metrů čtverečních za 520 000 korun.
Obci se nepodařilo sestavit kandidátku pro letošní volby do místního zastupitelstva a v obci vládne státem určený správce.
Na Oblík vyrážíme po asfaltové cestě z Rokyty na Tříjezerní slať. Všude je téměř liduprázdno i když je slunečno a bez mráčku. Jdeme až na Javoří pilu, kde si prohlížíme historické album Šumavy a konstatujeme, že nápad se NP povedl. Pak dál směrem na Poledník a před závorou odbočka na Oblík opět bohužel po asfaltové cestě. Odvážně se pouštíme lesní cestou necestou na Oblík, neskutečně rozrytou těžkými mechanismy, výhled ovšem stojí za tu námahu. Návrat přes Javoří pilu a podél meandrů Roklanského potoka na Rybárnu a vzhůru na Tříjezerní slať a zpátky na Rokytu, stále po asfaltu.
Další den je opět slunečno a teplo a tak vyrážíme z Rokyty nad Vchynicko-tetovským kanálem krásnou stezkou mezi loukami až na Modravu. Z Modravy, jak jinak než po asfaltu kolem Modravského potoka kolem Černohorská a Ptačí nádrže až pod Černou horu, kde na dřevěné vyhlídce vidíme skvostně do Bavor, nikde nikdo a tak z pramene Vltavy popíjíme nezvykle zcela osamoceni. Bohužel, ani na zpáteční cestě přes Ztracené jsme se asfaltu nevyhnuli.
Železná Ruda je pro nás záhada
V obci Železná Ruda je snad vše, co si turista dneška může přát (a na co si myslí Nová Pec na druhém konci Šumavy):
Dvě lanovky na Pancíř, jedna na Špičák i s letními tratěmi pro bikery a novou rozhlednou na vrcholu, 18 vleků, krytý bazén 12 x 6 m (Čertův mlýn, Špičák), krytý bazén 11 x 6 m (Horizont, Špičák), samozřejmě i letní, nekryté bazény, 8 hotelů, 26 penzionů, 12 apartmánových domů, 3 horské chaty, 16 malých soukromých ubytovatelů, 10 rekreačních zařízení, turistická ubytovna, autocamp.
Chtějí ještě golfové hřiště, ale nemohou sehnat investora.
To vše v městečku s 2017 obyvateli (Alžbětín, Špičák, Pancíř, Hojsova Stráž, Železná Ruda), z toho počtu je 1161 práceschopných a 44 nezaměstnaných, přičemž je nabízeno 31 volných pracovních míst: http://prace.kurzy.cz/urad-prace/volna-mista/klatovy-okres/zelezna-ruda-obec/
Přesto obyvatelé zjevně spokojeni nejsou a projevili to žalobou podanou letos spolu s dalšími čtyřmi obcemi k pražskému správnímu soudu na ministerstvo životního prostředí kvůli plánu péče NPŠ, který má zabraňovat rozvoji obcí v NP ale: Intravilán Železné Rudy leží mimo národní park a její rozmach je tedy omezován statutem CHKO. My máme dojem, že bezzubě; třeba čtyřsedačková lanovka na Špičák bude nakonec stejně jezdit maximální možnou rychlostí, to je ta salámová metoda.
Závěrečná tečka vyztužená otazníky
Za stejného počasí byla německá strana podstatně víc oživena turisty než naše a šlapali jsme po stezkách neznajících asfalt, výborná podpora šetrného turismu jsou Igelbusy. To naše strana si naopak libuje v souběžném vedení pěších a cyklistických tras po asfaltu a ještě sem tam do to toho vlítnou dřevorubci se svými stroji. Pravidlem se staly hrubě rozježděné cesty, začasto i na turistických trasách a na to si stěžuje, celkem bezvýsledně, kdekdo. Narazili jsme na několik našich nebohatých lidí, kteří dali přednost ubytování na bavorské straně.
Železná Ruda, Srní, Modrava (Filipova Huť), Kvildy rozhodně nevypadají tak chudě, jak to barvitě líčí většina starostů obcí NPŠ. Naše otázka: jsou to místní, kdo zde tolik staví a stavěli by dál?
Např. stavební parcela v Srní měla v roce 2010 cenu 2100Kč za metr čtvereční, to určitě není pro místní omladinu (která je údajně stejně pryč), střední generace už určitě někde bydlí a stařešinové se štelují na vejminky. Hodně nasvědčuje tomu, že pro majetnější vrstvy je Šumava módní záležitost, jak ale dobře známo, móda je fenomén silně vrtošivý. Ještě pár zahušťujících staveb Hodanova či Bakalova aj. architektonického rozhledu, nastane jev „ohledění se“, zaregistrovaný v mnoha turistických rájích u nás i ve světě (Krkonoše) a prchavý zájem této klientely se přesouvá jinam (své o tom už možná dnes ví Železná Ruda).
Také jsme chtěli najít tu politiky deklarovanou šumavskou poušť, zejména pomocí výborných roklanských výhledů do našeho parku, ale naše zklamání bylo hmatatelné:
Za prvé, do očí bijící je sice značné množství souší stojících i ležících, holoseče (i na na německé straně ve falkensteinské části NP), ale současně všude je nepřehlédnutelná smrčí omladina a také plodící přeživší smrčí dospělci. Od trpělivějších lidí a vědců víme, že tenhle zdánlivě mrtvý prostor výborně svědčí živočichům, kvůli nimž byly oba parky zřízeny a to je např. puštík bělavý, datlík tříprstý, tetřev hlušec. Pěší „průzkum“ potvrdil vrtulníkový pohled z Roklanu.
V bezzásahovém pásmu vyšších poloh jsou místa, kde je obnovy méně, ale to budou aspoň nějakou chvíli místa přirozeného bezlesí, která ale stejně dřív nebo později zarostou po vzoru Židovského lesa. V polomech to má ztížené jelen evropský, který, jsa přemnožen, chová se k mladému smrku jako přemnožený kůrovec ke smrku starému.
Na Roklanu se v duchu přenáším do podkrušnohorské hnědouhelné pánve a srovnávám.
Zpátky na Rokytě si marně lámeme hlavu nad myšlením místních politiků, zastřešených lidovým prezidentem Zemanem:
1) Horská smrčina (7. a 8. lesní vegetační stupeň) přežila gradaci lýkožrouta smrkového, pokračování lesa už nelze dnes přehlédnout a lze velmi snadno srovnávat oba přístupy (kácet / nekácet) v kauze kůrovec versus smrk: např. na hoře Plechý a samozřejmě na mnoha dalších místech Šumavy. Kdo tohle nevidí, nechce vidět.
Příčiny hromadného hynutí dospělých smrčin dokážou vysvětlit vědci i někteří lesníci (a podpořit fakty), a zde už musí nastoupit určitý stupeň důvěry v jejich počínání. Laik si těžko sám kupříkladu zjistí účinky kationtů hliníku na vegetaci a ani nemusí vědět co to vůbec ten kationt je a kde se tam vzal. Tabule s „viníky“ na Bučině je smutnou politickou vizitkou.
2) Celá Nová Pec by měla zajet na pořádnou exkurzi do Železné Rudy a povykládat si, proč jsou její obyvatelé frustrováni. Lanovko-rozhledno-lyžařsko-bikersko-bazéno-hospodo-turististický ráj tam přeci už mají.
3) Na co vlastně chtěly obce NPŠ rozšířit třetí zóny o 770 ha převážně lučních pozemků, že by chtěly obětavě udržovat bezlesí místo neschopné Správy NPŠ, to se nám nezdálo. Argumentace přednosty obcí A. Schuberta, že na podmáčených loukách se stejně stavět nedá, nás doráží.
Karel SCHNEIDER
Velmi pěkný článek !