Pro běžné houbaře, kteří se soustředí na sběr notoricky známých hub, je letošní letní sezóna jejich růstu u konce. Nezbývá než se těšit, že nějaký houbový příděl ještě nadělí blížící se babí léto, kdy zejména hřibovité houby za příhodných podmínek vyrůstají v tzv. „druhé vlně“, která ovšem již není tak bohatá a také její příchod nemusí být a není pravidlem.
Pokročilejší, zkušenější a znalejší houbaři si ty „své“ druhy sbírají po celý rok. Jak tedy vypadá současná houbová situace na Šumavě a její prognóza pro nadcházející týdny? Svůj růst zastavily v podstatě všechny zásadní a nejčastěji sbírané hřibovité houby (hřib smrkový, borový, dubový, kozáky a křemenáče). Mladé a sbíratelné plodnice těchto druhů nacházíme a budeme nacházet již jen velice sporadicky a spíše náhodně.
Stále se můžeme, zejména ve vlhčích mechových patrech lesů, setkávat s liškou obecnou, která letos v některých částech Šumavy a Pošumaví rostla až invazivním způsobem. Stále hojně je možné sbírat jednu z nejchutnějších hub vůbec – muchomůrku růžovku (masák), bohužel značně trpící červivostí. Začalo také období růstu slizáků. V šumavském regionu se nejčastěji setkáváme s vynikajícím a hojným slizákem mazlavým. Stejně tak rostou holubinky z nichž bychom se měli zaměřit na ty nejchutnější – holubinku namodralou, mandlovou, nazelenalou a trávozelenou. Začíná období růstu pravých ryzců, které vrcholí několika dny lokálně bohatého výskytu v měsíci září. Nejhojnější z nich – ryzec smrkový již roste a objevuje se i stále vzácnější lahůdka houbařských „fajnšmekrů“ – ryzec syrovinka. Sbírat můžete také častý a snadno poznatelný ryzec černohlávek.
Veškeré naše konání však nemusíme směrovat přes žaludek. Spousty druhů hub – ať jedlé, nejedlé či jedovaté – stojí za to jen pozorovat a kochat se jejich krásou či objevovat různé zajímavosti, kterých tato rostlinná říše nabízí vrchovatě.
S kterými dalšími houbami se tedy můžeme v období končící letní sezóny a na počátku babího léta v lese i mimo něj potkat?
Jedlé houby
Občas k nám do redakce webu ŠumavaInfo.cz zavítají dotazy, směřující na dvě velmi zajímavé hřibovité houby: šiškovec černý a hřib nachovýtrusý. Obě jsou jedlé, ale svým vzhledem moc ke sběru nelákají. Navíc ani chuťově nejsou nikterak kvalitní a v dnešní době je řadíme již mezi houby vzácnější, které zasluhují spíše naši ochranu.
Labužníci ocení při patách kmenů borovic rostoucí a nezaměnitelný kotrč kadeřavý, jenž má v kuchyni v podstatě jediného využití – vaří se z něj vynikající „držťková“ polévka.
Ještě pořád můžeme sbírat lišku obecnou, tu oceňují zvláště milovníci tvrdších hub, jenž tepelnou úpravou nemění moc svoji konzistenci. Mezi ty patří i již zmíněné ryzce. Tyto tvrdé houby a mladé plodnice některých dalších (hřiby, suchohřiby) jsou vhodnými a výbornými k nakládání. Základem tohoto druhu konzervace hub je dobrý nálev. Po vyzkoušení několika různých receptů jsem zůstal u toho nejlepšího, který jsem vyčetl v knize „Houby – česká encyklopedie“ a jehož autorem je známý jihočeský mykolog prof. Zdeněk Kluzák:
Svařit běžně prodávaný přípravek k nálevům podle receptu, ale pouze s polovičním množstvím vody, podle chuti dosladit a nechat vychladnout. Dobře očištěné houby se nakrájí na větší kousky (menší plodnice možno nechat celé nebo překrojit jen na půl), vyperou a povaří asi 5 minut ve vodě. Přecedíme a samotnými houbami plníme zavařovací láhve, ideální objem je 0,3 litry. Houby ve sklenici nestlačujte, ponechejte je volně (načechrané) a neplnit až po okraj. Do každé houbami naplněné sklenice přidejte: polovinu malé cibule, 3 kuličky pepře, 3 kuličky nového koření, polovinu rozlámaného bobkového listu a kávovou lžičku hořčičného semínka. Poté houby zaléváme vychladnutým roztokem, který jsme ještě zředili v poměru 1:1 s vodou. Houby zalévejte tak, aby je nálev přesahoval (alespoň o 1 cm). Sklenice zavíčkujte a sterilizujte 25 minut při 90 stupních.
Houby nejedlé
Houby nejedlé jsou všechny ty, které houbař neumí přesně určit nebo si není jistý. Samozřejmě mykologové nejedlé houby přesně pojmenovávají a určují. V této souvislosti bych rád upozornil na několik druhů hub, jenž jsou doposud v některé literatuře uváděny jako jedlé, nejnovější výzkumy však jejich konzumaci nedoporučují. Patří mezi ně například: lakovka ametystová (velký obsah arzenu) nebo třeba velmi často sbíraný a mnohými houbaři vychvalovaný hřib (suchohřib) žlutomasý, všeobecně známý jako „babka“.
Pozor bychom si měli dávat na modrající druhy pravých hřibů, které jsou dokonce za syrova mírně jedovaté, ale po důkladné tepelné úpravě (min. 30 minut) zcela neškodné a chutné. K nim je možné přiřadit hřib kovář a hřib koloděj. Nesbírejte zbytečně a neničte populaci z důvodu značné hořkosti nejedlých hřibů – kříšť a žlučník (hořčák).
Jedovaté houby
Těch na nás nečíhá mnoho, proto bychom se měli naučit poznávat, pokud možno, všechny základní druhy. V srpnu nalézáme muchomůrku červenou, citrónovou i nejjedovatější houbu na světě – muchomůrku zelenou.
Radek DAVID