Ultimate magazine theme for WordPress.

yoloxxx.com

Muchomůrka červená – „Boží slina“

Jedna z našich nejznámějších hub. Doprovází nás od útlého dětství. Mykologové řadí muchomůrku červenou mezi jedovaté houby. Snad díky všeobecné známosti není evidována žadná významná či fatální otrava touto houbou. Možná ale je to tím, že více něž jedovatá je halucinogenní.

5 988

Muchomůrka červená, houba, kterou poznají i děti v mateřské školce. Setkáváme se s ní od útlého mládí doslova na každém kroku; od pohádek po pověsti. Především její až kýčovitý vzhled z ní udělal, spolu s pravým hřibem, ozdobu každého nakresleného lesa či omalovánek. Krásně červený klobouk s bílými bradavkami – kdo by ji neznal!

V literatuře je všeobecně prezentována jako houba jedovatá. Dnes se však dostává stále více do podvědomí skutečnost, že tato obyvatelka zejména březových a smrkových lesů (jedna z nejhojnějších hub) je spíše než jedovatá – halucinogenní.

Základní informace o muchomůrce červené - najeď kurzorem na fotografii

Muchomůrka červená (Amanita muscaria)

Popis: Krásně červený klobouk s bílými bradavkami (zbytky plachetky), někdy i bez nich, má průměr 6 – 15 cm. Zářivě korálově červená barva může přecházet až do oranžově červené, u dospělých jedinců rostoucích na přímém slunci se setkáváme až s odstínem do žluta. Lupeny jsou bílé, stejně tak třeň, který nese tence blanitý bílý až žlutavý prsten, bývá vysoký 8 – 20 cm, dole ztloustlý do hlízy.
Vůně i chuť jsou nevýrazné. Roste velice hojně, někdy houfně (zřídka vytváří též tzv. „čarovné kruhy“), ve všech druzích lesů; zejména pod břízami a smrky. Často ve společném prostředí s hřibem pravým smrkovým. Zkušení houbaři ji považují za jakýsi indikátor ve smyslu: roste-li zde muchomůrka červená, najdeme v její blízkosti „praváka“.

Muchomůrka královská. Foto: Radek David

Možnost záměny: méně výrazně zbarvenou plodnici lze lehce zaměnit s poměrně vzácnou muchomůrkou královskou (Amanita regalis), rostoucí výhradně pod smrky.
Doba růstu: léto až podzim (červen až listopad)
Lidové, krajové názvy: muchomorka, muchomírka, muchotrávka, pávice, špunty, vochomůrka.
Škodlivost: Muchomůrka červená je typický představitel jedovaté i halucinogenní houby; jedu muskarin (podle něj má druhové latinské jméno) neobsahuje až takové množství, jak se předpokládalo. Není známá ani jedna otrava touto houbou, což je dáno jednak její všeobecnou poznatelností, ale také tím, že více než jedovatá je halucinogenní a jako taková se v některých světových komunitách užívá od pradávna.

Foto: © Radek David

 

Tajemný svět muchomůrky červené

Muchomůrka červená. Foto: R. David

Již germánská mytologie hovoří o tom, že muchomůrky rostou tam, kde na zem ukápla slina Wotanova(1) koně a s jejím užíváním prý úzce souvisí vyznávání „bílé bohyně“ – vůbec nejstaršího náboženství. O mámivou „houbu štěstí“ se zajímaly také středověké čarodějnice.

Zde hraje muchomůrka červená významnou roli ještě ve 20. století a mezi Korjaky je to houba posvátná. Aby se setkali se svými předky, jedí sibiřští šamani sušené klobouky muchomůrek.

Její halucinogenní a omamné účinky však přicházejí ve známosti teprve ze zpráv o sibiřském šamanismu v roce 1730. Tyto zprávy přinesl švédský cestovatel F. J. Strahlenberg.

Účinky muchomůrky červené u irtyšských Chantů, pozoroval již v roce 1658 Polák Adam Kamiňski Dluzyk.

Muchomůrka červená, dospělé plodnice. Foto: R. David

V severních částech Sibiře však není tato houba příliš hojná a tak si domorodci počínali velmi originálně. Zjistili, že látky způsobující opojení jsou po požití odvaru vylučovány močí a tak se při nedostatku muchomůrek pouštěli i do pití této tekutiny.

Úlohou žen bývalo ukládat moč omámených mužů v plechových nádobách pro pozdější použití. Lovci si tyto „konzervy“ nosili na delší lovy do tundry a v případě potřeby ji poskytli i pocestnému.

Ještě na přelomu 19. a 20. století se na Kamčatce neobešla bez muchomůrky červené žádná významná společenská či rodinná slavnost.

Zajímavá vlastnost této houby neunikla dokonce ani sobům. Zvířata ji vyhledávají, sežerou, chvíli zírají otupěle před sebe a nakonec upadnou do hlubokého spánku.

Omamné a halucinogenní účinky muchomůrky se prý projevují masivní zrakovou, sluchovou a hmatovou halucinací a fantastickými vidinami, jako jsou návštěvy trpasličí říše.

Radek DAVID

Poznámky

1) Wotan (také Wodan či Woden)
hlavní bůh předkřesťanských kontinentálních Germánů a Anglosasů. V dobách pokřešťanštění (christianizace) bývalo jeho božství zpochybňováno a místo toho byl interpretován jako významný prapředek germánských královských dynastií.
V roce 1936 označil švýcarský psycholog Carl Gustav Jung tohoto boha za pravzor (archetyp), který ovládl kolektivní mysl německého národa, čím vysvětloval vzestup nacismu. Jung také věřil tomu, že se projeví nejen Wotanova šílená a násilná stránka, ale i jeho prorocké kvality.

Literatura

Kolektiv autorů: Houby, česká encyklopedie
Stefan Haag: O druidských nápojích a čarodějném bejlí

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.

xxx porn