„Nelegální návštěvníci NPR Černé a Čertovo jezero jsou pro tetřeva hlušce větší nebezpečí, než pár biocidem postříkaných kmenů.“, říká v rozhovoru pro ŠN ředitel NP Šumava Pavel Hubený

Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero – jeden z klenotů Šumavy. A další pojmy: Královský hvozd, Jezerní hora, Svaroh, Bílá strž…  Doposud jsem nepochopil či neslyšel rozumný důvod (jen samé nesmyslné bláboly regionálních politiků), proč tato oblast nebyla začleněna do národního parku. Nicméně, zůstává součástí Chráněné krajinné oblasti Šumava a NPR Černé a Čertovo jezero je natolik cenná, že byla zařazena mezi rezervace s režimem zákazu vstupu.

Přibližně od poloviny 90. let, kdy se na hřebenech nad známými ledovcovými jezery střídají nálety kůrovce s vichřicemi, vede nad důsledky těchto přirozených jevů odborná i laická veřejnost stovky srozumitelných i (většinou) nesrozumitelných diskuzí. Debat o tom, jak by měl člověk naložit s územím, chráněným před veskrze škodlivou činností sebe sama, kde – z logiky věci – má v první i poslední řadě o všem rozhodovat Příroda.

V minulých dnech vzbudila rozruch tisková zpráva Hnutí DUHA, ve které naše nejvlivnější ekologické sdružení kritizuje Správu CHKO Šumava za vydání povolení Lesům ČR k použití vysoce toxického chemického roztoku, určeného k hubení podkorního hmyzu. K přečtení zde:…

Na TZ Hnutí DUHA okamžitě zareagovala Správa Národního parku Šumava, pod níž Správa CHKO patří. Ta ve svém písemném vyjádření své kroky vysvětluje a zároveň se snaží některé výroky HD vyvrátit. K přečtení zde:…

Proto jsem přivítal pozvání a rád se zúčastnil pracovní návštěvy ředitele šumavského parku v této lokalitě. Pavel Hubený prošel téměř celým inkriminovaným obdobím – dá se říct – v „prvním sledu“. Ať už jako vedoucí Správy CHKO od doby, kdy vše začalo a poslední čtyři roky coby ředitel Správy Národního parku Šumava.

Mezi odbornou i neodbornou veřejností se léta diskutuje, co se na Jezerní hoře kdy „mělo a nemělo“. Nejhlasitějším glosátorem celého toho případu je bývalý vrchní lesní inspektor Správy NPŠ, pan Petr Ješátko. Ze vzniklé situace viní především tehdejší vedení Správy CHKO Šumava, tedy současného ředitele NPŠ Pavla Hubeného. Jak se na tuto kritiku Vaší osoby díváte a jak ji má chápat veřejnost, neboť pan Ješátko tyto své názory velice často a opakovaně několik let prezentuje zejména na sociální síti Facebook, nebo v internetovém zpravodaji Občanský monitoring?

Pan kolega Ješátko na tomto úseku fořtoval před rokem 1989 a krátce po revoluci, pak přešel ke Správě NP Šumava. Pamatuji si, že v polovině 90. let horoval pro odkorňování kůrovcem napadených smrků, a to i v dosud bezzásahových porostech 1. zón národního parku. Později zaujal vyhraněný postoj podporující ponechávání disturbančních procesů bez těžby, ale s výsadbami.  A po roce 2007 se stal silným kritikem toho, co se na Jezerní hoře stalo.  Pro mě celkem pochopitelně: za jeho fořtování to byl zelený les, za působení Hubeného paseka s odkorněnými kmeny.

Hodnoceno s odstupem času;  došlo v minulosti na území NPR Černé a Čertovo jezero k omylům, které se stát neměly? A jak by se daly řešit jinak, zejména z hlediska toho, že se jedná o národní přírodní rezervaci?

Pokud se podívám zpět, vývoj lesa na Jezerní hoře by se i v jiných režimech dost podobal: kdyby byly smrky káceny a odváženy, jako v hospodářském lese, byla by tam paseka stejná, nebo větší než nyní (vykáceny by byly i stromy a souše, které přežily dodnes), kdybychom tam les ponechali bez jakéhokoli zásahu, nejpravděpodobněji by vypadal stejně jako Plechý nebo Plesná, tzn., šlo by o les, jehož půdy pokrývaly uschlé vývraty nebo rozlámané souše a přirozená obnova.

Například v roce 1998 jsem sám vyhodnotil jako velkou chybu umožnění kácení lapáků – tedy živých smrků jako návnad na kůrovce. Zbytečně se tím zvětšovala bezlesá místa v kompaktním lese. Ale orkán Kyrill mě ubezpečil, že tahle úvaha byla poměrně malicherná – dimenze destrukce lesa Kyrillem byly o řád větší, než to, co se dělo do té doby.

Z dnešního hlediska nepochybně nejčistším řešením bývalo bylo, nedělat v rezervaci nic. Měli bychom ji sice v podobném stavu, jako dnes, ale byl by to stav rozhodně přírodnější, než dnes. A také levnější.

Ale zcela nepochybně by ji obklopoval mnohem rozlehlejší pás vykácených lesů – tedy zóny, na které by se Lesy ČR snažily kůrovce zastavit. A ten pás by vznikl, protože v okolí rezervace byly hospodářské lesy. Dnes je už část těchto lesů lesy zvláštního určení.

S jakým výsledkem proběhlo umělé zalesnění této oblasti, ke kterému došlo po roce 1999?

Máme celkem dobrá data o tom, jak to tam vypadalo před rokem 1997, v průběhu disturbancí, a dnes. Tehdy tu bylo velmi řídké přirozené zmlazení. Téměř tu nerostl jeřáb, tu a tam byl k vidění malý zakrslý smrček. Mladých smrků to byly desítky, maximálně 200 kusů na hektar. Po prvních asanacích se zdálo, že z přirozené obnovy se lesní porost sám neobnoví, takže se zde zalesňovalo, a to smrkem, jeřábem a klenem. Početní limit sázených smrků byl stanoven na 1000 ks na hektar, a to proto, aby zde nevznikla hustá labilní kultura. V roce 2001 tak získala umělá obnova mírnou převahu nad přirozenou obnovou (umělá měla 58 procent). Meziroční úmrtnost u umělé výsadby byla přitom 33 až 45 procent.

O tři roky později ale přirozená obnova opět obrátila skóre a dosáhla 59 procent. V roce 2011 jsme zjistili v rezervaci průměrnou hustotu obnovy více jak 8000 jedinců na hektar, na pasekách náhorní planiny se pohybovala kolem 2000 kusů na hektar. Takže dnes tam pravděpodobně mírně převažuje přirozená obnova nad umělou.

Jaký management se bude v této lokalitě nyní uplatňovat? Jedná se o trvalé rozhodnutí?

V současné době už v rezervaci převažuje bezzásahový přístup. V karech jezer se nezasahuje a v současné době se pouze řeší maximální zachování oněch Herwartových vývratových struktur. Myslím, že v oblasti rezervace není třeba dalších minimálně 100 let něco měnit.

Procházíme inkriminovanou oblastí, na kmenech stromů jsou červené značky, vymezující nadmořskou výšku 1230 metrů. Jak tomu rozumět?

Tady ještě nejsme v národní přírodní rezervaci, ale pod ní. Jde o dříve hospodářské lesy (dnes lesy zvláštního určení), které rezervaci obklopují. Jsou tu stromy i přes dvě století staré. Úroveň 1230 metrů vymezuje hranici prudkých svahů horských smrčin a také jádrového biotopu s výskytem tetřeva hlušce. Jak vidíte – pod touto hranicí byly vyvrácené stromy vykáceny a většina odvezena, nad touto hranicí všechny leží.

Pásmo nad 1230 metrů je tedy již bezzásahové? Jaký podíl na obnově zdejšího území, která je zde na první pohled patrná, má umělé zalesnění a jaký pak přirozená obnova lesa?

Není to úplně přesné – bezzásahová definitivně bude, až pomine nebezpečí gradace kůrovce. Jsou tu tedy rozhodnutím Správy povoleny určité jednotlivé zásahy. Domnívám se ale, že zhruba od poloviny příštího roku se tu budou odehrávat jen přírodní procesy. Tady dole je poměr přirozené obnovy a umělé obnovy trochu jiný, než v rezervaci – tady nebyly stanoveny limity pro zalesnění. Ale jak je vidět i ze vzhledu malých smrčků – převažují stromky, které tu vyklíčily samy.

Jak se bude dál vyvíjet celé území pod hranicí nadmořské výšky 1230 metrů, kde se v tuto chvíli intenzivně těží? Bude se zde dál hospodařit?

Určitě. Tady je teď uvolněna k růstu přirozená obnova, která rostla pod původním lesem. Volná místa budou zalesněna vhodnými dřevinami.

Nacházíme tzv. „chemické lapáky“ (části kmenů stromů napuštěné insekticidem hubícím lýkožrouta smrkového), které se tu objevily po letošním 15. červenci na základě výjimky udělené Lesům ČR Správou CHKO Šumava. Bylo toto opatření na území přírodní rezervace opravdu nevyhnutelné?

Jak jsem řekl – tady nejsme na území rezervace. Berte to tak, že si tímto opatřením chrání vlastník – tj. Lesy ČR, svůj majetek v  lesích v sousedství. A protože je na území CHKO, může to dělat jen v takové míře, která nepoškodí přírodní hodnoty území.  Já jsem přesvědčen, že tohle opatření je přijatelné, zejména vezmu-li v úvahu, že se díky tomu rozšíří území přirozeně se vyvíjejícího se lesa.

Tisková zpráva Hnutí DUHA ze 4. 7. 2018 uvádí rozsáhlé negativní jevy, které má použití těchto insekticidů na okolní přírodu, zejména ostatní hmyz a potažmo na ptáky, kteří se tímto hmyzem živí. Jak s těmito vědeckými poznatky Správa CHKO pracuje a bere je vůbec, při svém rozhodování, v potaz? Nedochází k bagatelizaci těchto závěrů?

To rozhodně ne! Podívejte – v národním parku vůbec tyhle jedy nepoužíváme (i když se to dříve docela běžně dělo). Jednoznačně si uvědomujeme rizika, která z jejich aplikace plynou. Proto – když povolujeme míru jejich rozsahu – zatraceně vyhodnocujeme, jak velká to má rizika. Například na tomto území je stanoven početní limit kmenů, na kterých je možné biocid aplikovat. V tomto naředění kalkulujeme i to, zda takto může vzniknout tak vysoká koncentrace biocidem kontaminovaných jedinců hmyzu, která by mohla ohrozit jedince chráněných hmyzožravých druhů, pokud by je konzumovali.  Jednoduše řečeno – povolené množství by nemělo ohrozit ani jednoho jedince chráněného druhu.

Kdo ze Správy CHKO Šumava byl pověřen zpracováním výjimky Lesům ČR k použití insekticidů v této oblasti?

Tuto činnost má na starosti Odbor CHKO Šumava, který je orgánem ochrany přírody a krajiny na celém území chráněné krajinné oblasti. A příslušné správní řízení vede konkrétní pověřená osoba, její jméno vám nebudu sdělovat, neboť spis zatím není uzavřený – probíhá totiž ještě odvolací řízení.

Proč, po nesouhlasu jednoho z účastníků řízení – Hnutí DUHA, bylo opakovaně přistoupeno k rozhodnutí výjimku povolit, a to za použití zrušení odkladného účinku, které z dalšího schvalovacího procesu řízení prakticky vylučuje jeho účastníky – oponenty?

Přesněji je to takhle: Správa vyhodnotila situaci v rezervaci a okolí a došla k závěru, že nějakým způsobem bude limitovat činnost Lesů ČR. O tom vedla správní řízení ukončené rozhodnutím, proti kterému se může každý účastník odvolat. Účastníkem řízení je v tomto případě příslušná obec, vlastník a správce majetku a nevládní organizace, které se do řízení přihlásí. Vyjádřit nesouhlas s rozhodnutím úřadu formou odvolání je naprosto normální a legitimní věc.  A odvolání má také odkladný účinek – tzn., dokud se o odvolání nerozhodne, rozhodnutí není účinné.

V tomto případě se ale odvolací řízení zdrželo natolik, že pokud by Správa ve svém druhém rozhodnutí nevyloučila odkladný účinek odvolání, rozhodnutí by nebylo efektivně vykonatelné, tzn., nastoupil by režim platný do současné doby: odříznutí a odvezení stromů z území mimo rezervaci, a odkornění stromů v rezervaci. Správa ale takový vývoj vyhodnotila jako poškozující přírodní prostředí, a tak vyloučila odkladný účinek odvolání Hnutí Duha.

V tiskové zprávě Správy NPŠ ze dne 9. 7. 2018 se uvádí, že hlavním důvodem k vydání výjimky je zachování posledního lesního biotopu tetřeva hlušce v této oblasti, před jeho možným zničením kůrovcem. V TZ HD se naopak uvádí, že vysoce jedovatá chemická látka k hubení kůrovce zabíjí i veškerý ostatní hmyz, tedy i ten, kterým se tetřev živí, čím se toxické látky, mající prokazatelný vliv na snižování populace ptáků, dostávají i do organismu tetřeva. Jak se v tom má laik orientovat?

Zorientujete se snadno tím, že se podíváte, kolik a na jaké ploše se v tomto území vyskytuje tetřevů a do tohoto území si zakreslíte plochu potenciálně rizikovou, že v ní některý tetřev či tetřeví kuře zkonzumuje hmyz otrávený biocidem na kmenech.  A ještě do tohoto promítnete čas, po který je ona látka opravdu toxická. Zjistíte pak, že pravděpodobnost, že se něco takového stane, má hodnotu promilí.

Něco jiného by bylo, kdybychom umožnili biocidem asanovat všechny vyvrácené stromy. Tak by ona pravděpodobnost výrazně stoupla. Ale i tak by dosáhla jen úrovně procent. Ale už ona procenta by byla pro nás nepřijatelná. Takže proto jsme stanovili početní limit. Stručně, máme za to, že za dodržení limitů našeho rozhodnutí je naprosto mizivá šance, že by se toxické látky dostaly do organizmu tetřeva.

Jak se vůbec tetřev hlušec zachová, je-li mu narušen biotop? Přestěhuje se do jiné oblasti či zahyne?

Odpověď na tuto otázku stále hledáme. Za posledních šest let jsme provedli s kolegy z Bavorského lesa dvě monitorovací akce, při kterých jsme vyhodnocovali DNA z trusu tetřeva a zjišťovali, kolik tetřevů vlastně máme, jak se kříží a v jakém prostoru se pohybují. Zatím jsme zjistili, že tetřev je vlastně velmi konzervativní druh. Ačkoli je jedinec schopen přelétnou i vzdálenost 40 km, v podstatě se stále drží stejných biotopů. Takže jestliže mu jeden biotop zlikvidujete, pravděpodobně se stáhne do jeho okrajů nebo do podobných, i když ne pro něj zcela komfortních biotopů.

Klasickým příkladem je rušení turistickým ruchem. Podíváte-li se na výskyt tetřeva před rokem 1989, zjistíte, že těžiště jeho výskytu bylo ve vojenských prostorech a v rozlehlých smrčinách za dráty. No a po roce 1989 se jeho výskyty soustředí v podstatě jen do blízkosti hranice a do míst, kam nevedou turistické cesty.

Je-li tetřev schopen migrace do nového prostředí, není lepší nechat těch pár zbytků jeho biotopu napospas přirozenému vývoji a vyhnout se používání chemie?

Na 99,99 procentech lokalit s výskytem tetřeva hlušce biocidy nikdo nepoužívá. Ale souhlasím, že nejlepší by bylo je nepoužívat ani na tom nepatrném zbytku. V současné době je většina biotopů osídlená tetřevem ponechána přirozenému vývoji a zdá se, že díky tomu se zastavil jeho populační pokles.

Stále ale není vyhráno, početnost populace kolem 500 kusů je stále na hranici dlouhodobé schopnosti přežití. V případě Jezerní hory máme ale ještě jiný problém: tady se tetřev nemá kam přesunout, jeho populace tvoří docela izolovaný ostrov, který byl ještě do roku 1991 propojený s populací na Křemelné a přes ni s centrální populací na Modravsku. Takže tady musíme udělat maximum proto, aby se mu biotop změnil lidskými zásahy minimálně.

V tiskové zprávě NPŠ se rovněž uvádí, že popadané stromy v bezzásahové oblasti Jezerní hory znemožní nelegální vstupy do této oblasti (Připomeňme, že NPR Černé a Čertovo jezero je v režimu zákazu vstupu.). Za jakým účelem někteří jedinci tento zákaz právě zde porušují a jak časté jsou tyto případy?

Jsou prostě lidé, kteří si chtějí vyfotit Černé jezero z jezerní stěny. Pak jsou jiní, kteří si chtějí stěnu sjet na lyžích. A někteří rádi demonstrují jiným, že na ně zákazy ochranářů neplatí.  Máme sčítání osob a víme docela přesně, kolik nelegálních vstupů do území za rok proběhne. V době moderních technologií to není problém.

Smutné je, že tihle lidé si neuvědomují, že tím, že se v území pohybují a tetřeva plaší, nebo ho nutí, aby se kvůli nim někam přesunul (třeba od borůvek někam, kde je borůvek málo), že jsou pro přežití tetřeva mnohem větším nebezpečím, než pár biocidem postříkaných kmenů.

Připravuje Správa NPŠ nějaké přísnější postihy vůči těm, kdo nerespektují zákaz vstupu?

Nic nového nepřipravujeme. Vstup do území je přestupkem, který podléhá uložení pokuty. Takže každý, kdo do toho území vstupuje, riskuje, že bude platit nemalý peníz a to fyzická osoba až 10 000 Kč na místě a až 100 000 Kč ve správním řízení.

Během procházení terénu potkáváme skupinku čtyř turistů, kteří se bez povolení pohybovali na území, kam je vstup zákonem zakázaný. Pavel Hubený je slušně pozdravil, každému podal ruku a představil se. Zároveň návštěvníky upozornil na přestupek a požádal je, aby opustili území.

Potíže s neukázněnými návštěvníky, kteří nerespektují návštěvní řád, potažmo zákonné normy, nejsou specifikem pouze na území Národního parku a CHKO Šumava. Totéž řeší i v národních parcích sousedního Slovenska, kde strážní služba NP provádí kontroly dodržování návštěvního řádu dokonce za asistence státní policie. Zřejmě není náhodou, že na území slovenských NP tvoří velkou část bezohledných návštěvníků česká klientela.

Tématem (ne)dodržování návštěvního řádu na území NP Šumava se v následujících dnech budeme, slovem i obrazem, zabývat v již připravovaném článku.

Radek DAVID