Marně bychom v přírodě hledali výraznější symbol blížícího se jara, než rozkvétající sněženky a bledule. Nejčastěji je známe ze zahrad a zahrádek. Podstatně méně z volné přírody. Na Šumavě se s nimi tu a tam setkáváme v místech zaniklých původních osad. Nejedná se však o lokality s přirozeným výskytem, ale o tzv. sekundární naleziště, kde rostliny zplaněly po předchozím umělém vysázení.
V Podhůří Šumavy se však nachází několik lokalit, kde se každým rokem můžeme kochat pohledem na tisíce rozkvetlých trsů divoce rostoucích bledulí jarních (Leucojum vernum L.). Doslova královstvím těchto nádherných poslů jara je území mezi Mičovicemi u Lhenic a Hrbovem u Netolic na Prachaticku. Na podmáčených březích a v okolních loukách a olšinách podél potoka Melhutka byly dvě lokality s bohatým výskytem bledulí vyhlášeny přírodními památkami.
Přírodní památka Pančice – V řekách
Byla vyhlášena 15. dubna 1992 podél toku potoka Melhutka, nedaleko obce Ratiborova Lhota. Přírodní památka se rozléhá na území o rozloze 8 hektarů v nadmořské výšce 524 až 574 metrů. Důvodem ochrany je, kromě bohatého výskytu bledule jarní, také v podstatně menším množství rostoucí kosatec sibiřský či alpský migrant hadí mord nízký. Potok v těchto místech překlenuje kamenný most, který je kulturní památkou.
Přírodní památka Hrádeček
Druhá lokalita v okolí potoka Melhutka se nachází v blízkosti obce Třebanice, asi 1,5 kilometru severně od PP Pančice – V řekách. Vyhlášena byla 1. prosince 1990 na ploše 11,2 hektarů v nadmořské výšce 455 až 520 metrů. Kromě výskytu bledule jarní je zde chráněno také kaňonovité údolí potoka Melhutky mezi svahy Velkého a Malého Hrádečku, přecházející v mírné údolí s vyvinutou potoční nivou.
Bledule jarní je rostlina chráněna zákonem v kategorii ohrožených druhů! Je zakázáno ji trhat, vyrýpávat či jinak oddělovat jakékoliv její části. Celá rostlina je jedovatá, nejvíce jedu obsahují cibulky!
Radek DAVID