Hříchy „Duchovní komunity“

Pokládám za nutné vrátit se k „Duchovní komunitě“ vedené Petrem Martanem. Jeho iniciativa získala cca 13 000 podpisů pod svou petici „NE-ohrožení zdrojů vod pro Volarsko-Vimpersko-Strakonicko“ a Senát ČR uznal, že na jeho vývodech cosi je. Jan Zahradník se dostal do zastupitelstva JčK stejně jako Pavel Eybert, Hana Tůmová, Mánkovi unikl postup o fous, Tomáš Jirsa recyklovaně míří do Senátu. Tato dáma a pánové mají svou voličskou základnu, která důvěřuje jejich protiparkovému výkladu Šumavy – tak to je.

Zpátky k Martanovi

Pomíjím fakt, že s prameništi Volyňky a Blanice je poněkud mimo, lesy leží mimo národní park a tam se dá předpokládat vždy režim zásahový, a to i v CHKO (kromě maloplošných rezervací jako je Boubínský prales), takže mu zbylo povodí Vltavy. Do Západočeského kraje zřejmě jako petent nemohl.

Nevím, co říkal u podpisování petice, ale z doprovodné tiskové zprávy vyplývá, že ví přesně kolik vzrostlých smrků v NPŠ chybí, ovšem s dalšími fakty o území s „uschlými“ stromy si evidentně hlavu neláme. Tvrdí sice, že se při svých názorech opírá i o vědecká zjištění ale: měřená data z obou stran pohoří přece jen ukazují něco jiného – stav souhrnné lesní vegetace i po drastickém kůrovcovém žíru („uschlý les“) nemá podstatný vliv na průtokové poměry v přilehlých povodích. To není jediný ukazatel stavu povodí. Celkové roční průměrné srážky ve sledovaném území a za sledované období mírně rostly, ale je nutné dodat, že v posledních dekádách byly značně rozkolísané.

Průměrné roční teploty na Churáňově vzrostly, a to přibližně o cca 0,5 °C víc než ve zbytku republiky, kde tentýž průměr stoupl o 1°C a výkyvy teplot jsou také extrémnější. Šumavskou teplotní odchylku lze vyložit takto: Vyšší zimní teploty působí tak, že v dubnu už chybívá v horských polohách sněhová vrstva (proto asi taky má duben vyšší průměrnou teplotu o 4°C). U tohoto zimního jevu marně hledám souvislost se stavem lesních porostů centrální Šumavy. Ukazují se i vyšší letní teploty a ty mohou souviset s dočasně chybějícím klimatizačním účinkem vzrostlých smrčin (ale pozor, vzestupy letních teplot jsou si podobné v celé republice). Tu dočasnost klimatizačního výpadku musím zdůraznit, je přece už dnes naprosto jasné, že smrčiny se dokážou samy obnovovat, a to překvapivě rychle.

Martan se odvolává na docenta Pokorného, ale ten soustavně při svých měřeních ignoruje teploty na holosečích. Co by například zjistil za teploty na temenech hor Polom a Plesná, pokud by lesníci kompletně odtěžili a odklidili polomy vzniklé po Kyrillu? Docent Švihla, další údajný Martanův zdroj informací, kupodivu letos zveřejnil článek, kde v podstatě potvrzuje závěry docenta Hrušky, který je ovšem za svá podobná zjištění z povodí modravského potoka poměrně nechutně napadán. Profesor Čermák, podle mých zjištění, žádná měření ve sledovaném území neprováděl.

Martan spoléhá také na teorii „biopumpy“ – jen zdravé a vzrostlé stromy přitahují srážky od moře. V roce 2000 bylo v tzv. bezzásahovém území mezi Velkou Mokrůvkou a Roklanským potokem po gradaci kůrovce 1 036 ha smrčin s neasanovanými soušemi (publikace „Lesní ekosystémy v NPŠ“, strana 356, autoři kapitoly Vacek, Krejčí, Matějka). Při rozloze lesů národního parku 54 520 ha to byla zhruba 2 procenta. Nějaké podobné hektary se v té době daly najít i v západní a východní části národního parku, u pramenů Vltavy, celkem to i s Modravskem odhaduji na 4 procenta, a to lze považovat za zanedbatelné a tudíž „biopumpa“ mohla a měla fungovat.

Přesto jsme zaznamenali extrémně teplý a suchý rok 2003 – tehdy tato epizoda postihla kromě Šumavy také celou republiku. I loňské sucho napříč naší zemí a vcelku normální letošní srážkový běh (i na Šumavě) víc nasvědčují tomu, že skutečný vliv jevu „biopumpa“ – pokud reálně existuje – je ve středoevropských podmínkách pouze okrajový. Za silné povšimnutí stojí to, že velmi rychlým a rozsáhlým kůrovcovým gradacím v imisemi oslabených smrčinách předcházely nadprůměrně suché a teplé počasové epizody – např. leden 1993 nebo celý rok 2003.

Nejucelenější mně známý dokument o odtokových poměrech území s horskými smrčinami Šumavy poskytuje Beudert spolu s Bernsteinovou.

Nikdo se nezabývá stavem podzemních vod, protože v zájmovém území nejsou oficiální měrné vrty. Z osad přilehlých pak hovořily loňské zprávy o vysychání studen (pomíjím tu blbost s vyschnutím pramene Vltavy) a zase: mělké zdroje vody byly loňským suchem ohroženy prakticky všechny.

Na šumavské kauze je jedna věc pozoruhodná: jak je vůbec možné, že se mohlo toto horstvo zalesnit zjevně bez asistence lesníků po skončení poslední velké ledové doby zhruba před 10 000 lety? A s tímto popíchnutím mi souvisí lehce mrazivý jev dneška: ignorace zjevných, tak zvaných tvrdých faktů.

Další příklady k tomuto článku:

• Vysoce škodlivý kationt hliníku v půdách Šumavy jako důsledek imisního zatížení je realita, ne ideologie.
• Oslabení smrčin imisemi a suchými epizodami a z toho plynoucí jejich snížená vitalita je realita.
• Neúčinnost lesnických zásahů proti kůrovci v horských smrčinách je realita.
• Přirozené zmlazení smrku na „kalamitních“ plochách je svými počty a věkovou různorodostí mnohem úspěšnější než umělé dosadby, to je realita. Umělé výsadby tvoří kolem tří procent veškerého zmlazení, čili mizivé skoro nic. (Šumavské lesy pod lupou, Hubený a kol.)

Hloubku Martanova duchovna naznačuje citát z jeho knihy „Suchá opona Šumavy“ str. 89:

„Tedy, jsou smrky, jejichž posláním na světě je zemřít a stát se krovem domu, či shořet v kamnech lidského obydlí. Je to poslání stejně tak duchovní – jako růst v divočině pro zetlení“

Dá se spolehlivě prohlásit, že Martan prezentuje (to umí dobře) víceméně svůj názor, na který má samozřejmě právo. Otázka je, jak s tím názorem, podepřeným podpisy, naloží dvě naše nevyzpytatelné parlamentní komory při schvalování novely ZOPK.

Je možné nahlédnout do tabulky prehled, která co nejstručněji podpírá tento článek ze zdrojových textů uvedených v posledním sloupci červeně a tyto texty jsou zde také přístupné a to pod názvem z posledního sloupce tabulky. Dále: pokorny-stanovisko matejka hruska cermak-zivy-a-mrtvy-les svihla-sach-cernohous bernsteinova-langhammer pokorny-prezentace bernsteinova beudert petice-ne-ohrozeni-vod

Karel SCHNEIDER