Bledule jarní – posel jara zasluhující ochranu
Většina lidí zná bleduli jarní (Leucojum vernum L.) ze zahrádek. Milovníci rostlin ve volné přírodě vědí, že v České republice máme lokality, na kterých bledule rostou bez našeho přičinění. Ne jinak tomu je i v podhorských částech šumavského Podhůří, kde evidujeme několik území chráněných statutem „přírodní památky“. Mezi místa s nejbohatším výskytem bledulí patří přírodní památky na potoce Melhutka a Mastnice na Prachaticku.
Celá rostlina je jedovatá! Nejvíce jedu obsahuje cibulka; jedná se o jedovaté alkaloidy (leucojin, lykorin, galathamin a isotazin). Otrava se projevuje sliněním, zvracením, průjmem a celkovou slabostí.
Typickým prostředím růstu jsou podmáčené olšiny, břehy potoků a vlhké louky s výživnou půdou. Na Šumavě se můžeme poměrně často setkat s bledulemi v místech, kde stávaly po válce vysídlené obce a osady, hřbitovy apod. Tato místa se označují jako sekundární lokality, kde původně v zahradách pěstované bledule postupem času zplaněly. Nelze je tedy považovat za lokality s původním divokým výskytem rostlin.
Bledule jarní je rostlina chráněna zákonem v kategorii ohrožených druhů! Je zakázáno ji trhat, vyrýpávat či jinak oddělovat jakékoliv její části. Celá rostlina je jedovatá, nejvíce jedu obsahují cibulky!
Radek DAVID