Příroda, Historie, Současnost, Lidé, Názory

Bledule jarní – posel jara zasluhující ochranu

1 362

Většina lidí zná bleduli jarní (Leucojum vernum L.) ze zahrádek. Milovníci rostlin ve volné přírodě vědí, že v České republice máme lokality, na kterých bledule rostou bez našeho přičinění. Ne jinak tomu je i v podhorských částech šumavského Podhůří, kde evidujeme několik území chráněných statutem „přírodní památky“. Mezi místa s nejbohatším výskytem bledulí patří přírodní památky na potoce Melhutka a Mastnice na Prachaticku.

Bledule jarní. Foto: Radek David, ŠN

Bledule jarní je vytrvalá bylina, kvetoucí od února do dubna. Její rašící, tmavě zelené listy často prorůstají ještě přes poslední zbytky mokrého sněhu. Typické jsou sněhově bílé zvonkovité květy se žlutými nebo nazelenalými skvrnkami.

Celá rostlina je jedovatá! Nejvíce jedu obsahuje cibulka; jedná se o jedovaté alkaloidy (leucojin, lykorin, galathamin a isotazin). Otrava se projevuje sliněním, zvracením, průjmem a celkovou slabostí.

Typickým prostředím růstu jsou podmáčené olšiny, břehy potoků a vlhké louky s výživnou půdou. Na Šumavě se můžeme poměrně často setkat s bledulemi v místech, kde stávaly po válce vysídlené obce a osady, hřbitovy apod. Tato místa se označují jako sekundární lokality, kde původně v zahradách pěstované bledule postupem času zplaněly. Nelze je tedy považovat za lokality s původním divokým výskytem rostlin.

Bledule jarní na březích potoku Melhutka. Foto: Radek David, Šumavské noviny

Bledule jarní je rostlina chráněna zákonem v kategorii ohrožených druhů! Je zakázáno ji trhat, vyrýpávat či jinak oddělovat jakékoliv její části. Celá rostlina je jedovatá, nejvíce jedu obsahují cibulky!

Radek DAVID

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.