Volby do senátu 2014 a ochrana přírody

Tímto příspěvkem bych rád splnil svůj „předvolební slib“, který jsem dal senátorům, rozhodujícím o osudu senátorského návrhu zákona o Národním parku Šumava. Ten slib spočíval v tom, že o jejich postojích budu před jejich případnou opětovnou kandidaturou informovat veřejnost.

Po hlasování uvedl senátor Krejča toto: „Senátem prošel dne 19. června 2014 druhým čtením senátní návrh zákona o Národním parku Šumava a zamíří teď do Poslanecké sněmovny. Návrh špatný, lobbisticky prosazený senátory, kteří možná na Šumavě nikdy nebyli. Návrh, se kterým nesouhlasí ministerstvo životního prostředí, návrh, který je v rozporu s právem EU. Většina senátorů bohužel ale odmítla i jen pouhé odložení projednání tohoto návrhu zákona než proběhne veřejné slyšení k petici „Za dobrý zákon o Šumavě”, kterou podepsalo 25.550 občanů a byla do Senátu zástupci petentů doručena 3. června. Předseda Senátu dokonce tuto petici označil za obstrukci vůči projednávání senátního návrhu zákona. Hezký obrázek horní komory našeho parlamentu, hezký obrázek všech, kteří při převzetí mandátu zákonodárce složili slib, že budou rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a v zájmu občanů této země.„.

Já bych si ještě k tomu dovolil doplnit:

V době, kdy byl Senát ustaven, bylo záměrem vytvořit instituci, jež by byla určitou protiváhou a korektivem poslanecké sněmovny, jakousi „radou moudrých“, složenou z všeobecně respektovaných osobností s velkou erudicí z předchozí kariéry. Postupem doby byli bohužel do tohoto tělesa navoleni lidé kvalit nedostačujících původnímu záměru, čímž úroveň tohoto sboru poklesla až na dnešní tristní stav.

Velkým problémem, přímo ovlivňujícím výkon Senátu, je neustále rostoucí zastoupení exekutivy. Senátory jsou voleni nejen starostové obcí, ale už i hejtmané. To je proti duchu ústavy a přímo v rozporu s principy parlamentní demokracie, založené na (oddělené) dělbě moci soudní, zákonodárné a výkonné. Obávám se, že pokud se podobné tendence nebudou brzdit, kvalita naší demokracie bude nadále upadat.

Nechť tedy moje informace poslouží jako vodítko pro ty z vás, pro které je postoj našich zastupitelů k ochraně životního prostředí důležitým kritériem. Samozřejmě, nejde o kritérium jediné, není snad ani nejdůležitější, přesto je podle mého názoru o dotyčné osobě dostatečně vypovídající.

Postoj k ochraně přírody je tedy indikátorem, zda dotyčný bude prosazovat takové kroky, které umožní trvale udržitelný rozvoj s tím, že naši zemi předáme našim potomkům v dobrém stavu, anebo zda bez váhání podpoříme exploataci a zpeněžení všeho, na co lze dosáhnout pod heslem „po nás potopa“.

Jiří VRÁNA