Výstup na Luzný z Finsterau – Německo (Bavorský les)

Dnešní túra je poměrně krátká, pro „rychlíky“ může být klidně jen půldenní. Kdo se však rád kochá, sem tam sebere borůvku či si rád dá pivko v chatě Lusenschutzhaus, měl by si vyhradit celý den. Nehledě na poměrně dlouhý přesun autem z Čech přes hraniční přechod Strážný.

Z rozcestí Schwarzbachbrücke na vrchol

Zpočátku stoupáme (symbol trasy: dřípatka) velmi pozvolna plochým údolím bystřiny Schwarzbach po lesní cestě mezi vykácenými pasekami, později se cesta mění v pěšinu stoupající podél divokého vodního toku plného balvanů, popadaných kmenů a kapradin.

Za chvilku se z džungle vynoříme na lesní silničce – svážnici, přejdeme přes mostek na levý břeh potoka a lesní pěšinou začínáme více stoupat smíšeným horským lesem po úbočí Steinfleckbergu (1342 m n. m.) a stáčíme se spíše nad potok Kleiner Swarzbach, který zatím pod námi v údolí spíše tušíme a který nás bude nadále provázet.

Vysoký les postupně řídne se stoupající nadmořskou výškou a my procházíme místy, kde před více jak 20ti lety řádil kůrovec a vichřice. Nyní zde bují hojný smrkový podrost s bukem, javorem a jedlí. Jak stoupáme podél horské bystřiny výše, porost se rozvolňuje, převahu získává smrk a jeřáb, k nebi okolo trčí torza uschlých velikánů, v kapradinách a borůvčí leží jejich vybělené kmeny.

Když přeskakujeme Kleiner Swarzbach a začínáme stoupat do sedla mezi Velkou Mokrůvkou a Luzným, máme v nohou zhruba 3 kilometry. Stoupání horskou smrčinou je stále pozvolné, všude okolo jsou borůvkové plantáže a otevírají se nám výhledy do kraje.

Docházíme k historickému hraničnímu kameni, kde zahneme vlevo k dominantnímu kuželu Luzného.  Po chvilce náročnějšího stoupání kamenným mořem na vrchol Luzného (1373 m n. m.) jsme odměněni parádními rozhledy od vrcholového kříže na všechny strany. Směrem do Čech můžeme například krásně vidět znovu se zelenající Luzenské údolí, svahy Mokrůvek a březnickou myslivnu.

Po námaze přichází orosená odměna na horské chatě Luzenschutzhaus, která je schovaná kousek pod vrcholem. Kromě piva si zde samozřejmě můžete dát polévku, hlavní jídlo a na závěr kávu a moučník. Nabídka není široká, leč kvalitní a uspokojí každého turistu.

Luzný – Tummelplatz – Schwarzbachbrücke

Zpáteční cesta vede zpočátku po zpevněné cestě, tzv. „Wintersteigu“ směřující do osady Waldhäuser, my z ní ale po pár stech metrech prudce odbočíme doleva do přítmí hustého bukového lesa (symbol trasy: kapraď). Je zajímavé, že zde na jižní slunné straně Šumavy dosahuje buk až téměř do 1300 metrů nad mořem bez problému.

Serpentinou sejdeme k potůčku a pokračujeme více méně po rovince svahem Hoher Filzbergu (1279 m n. m.) a Sultriegeru (1260 m n. m.). Všude okolo můžeme pozorovat novou generaci lesa prorůstající mezi tlejícími kmeny. Všímáme si i ošlehaných buků a jedlí, které odolávají zdejšímu drsnému klimatu.

Po 4 kilometrech a asi hodince pochodu z Luzného vycházíme na luční enklávu Tummelplatz. Uprostřed louky stojí široká dřevěným šindelem obložená lesácká chata. U chaty a pod mohutným jasanem jsou lavice, takže je zde ideální odpočinkové „svačinové“ místo.

Nyní již zbývají poslední 4 kilometry – sestupujeme (symbol trasy: arnika) pozvolna hustým smíšeným lesem k okružní svážnici, která tvoří jakýsi předěl mezi jádrovou zónou národního parku Bavorský les a lesnicky obhospodařovanou ochrannou zónou. Po této zpevněné cestě chvilku pokračujeme doleva, abychom vzápětí cestu opustili a vydali se pěšinou doprava přímo po spádnici podle horského potoka. Poměrně rychle klesáme lesem k silničce, po které se vrátíme na parkoviště odkud jsme vycházeli.

Dnešní výlet byl krátký, ale bohatý na zážitky. Každý mohl vidět, jak se vyvíjí les bez zásahů člověka v nejstarší jádrové zóně národního parku Bavorský les, pokochat se výhledy na hlavní hraniční hřeben Šumavy a poznat bavorskou pohostinnost na horské chatě.

Jiří DOLEJŠÍ