Ultimate magazine theme for WordPress.

Mýty a skutečnosti o NP Šumava

5 733

Přinášíme článek Dr. Zdenky Křenové z Centra pro výzkum globální změny při Akademii věd ČR, který popisuje a současně vysvětluje a vyvrací nejčastější mýty o Šumavě a šumavské přírodě. Článek vznikla ve spolupráci s kolegy z AV ČR  a Správy NP a CHKO Šumava. Můžeme jen konstatovat, že na rozdíl od politicko – podnikatelské strany sporu o Šumavu ta vědecká má vše jasně podloženo a zdokumentováno. Mluví jasně a srozumitelně, vychází z dlouhodobého výzkumu a sledování ekosystémů. Nepoužívá velkohubé fráze, populismus a nikoho neosočuje či dokonce nekriminalizuje, pouze trpělivě vysvětluje.  V článku najdete  v několika okruzích vysvětlené nejčastější mýty a kurzívou je vždy doložen zdroj informací.

O Národním parku Šumava

Národní park Šumava nemá v pořádku status, protože nebyl vyhlášen zákonem.

Park byl vyhlášen v souladu s platnou legislativou podle zákona č. 40/1956 Sb. o ochraně přírody formou vládního nařízení č. 163/1991 Sb. tj. ještě před schválením zák.č. 114/1992 Sb., který teprve zavedl vyhlašování národních parků formou zákona. V témže zákoně je v § 90 odst. 10 uvedeno, že národní parky a CHKO vyhlášené podle § 8 zákona z roku 1956 jsou i nadále chráněny jako NP a CHKO. Není uvedeno, že je třeba již existující chráněná území vyhlašovat znovu. V současnosti je projednávána novelizace zákona 114/1992 Sb., která zákonné zřízení upravuje pro všechny české NP.

Zákon č. 114/1992 Sb., zákon č. 40/1956 Sb., nařízení vlády č. 163/1991 Sb., důvodová zpráva k nařízení vlády, komentovaná znění zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

V jiných NP se proti kůrovci zasahuje.

Dnes jsou ve střední Evropě vedle „klasiků“ s dlouhodobější bezzásahovou strategií i v lesních ekosystémech (např. NP Bavorský les, Bialowieza, Berchtesgaden, Tatranski Park Narodowy) i aktivnější NP – např. rakouský NP Kalkalpen během 7 let existence parku má vyňato z využívání 70% plochy NP (při 81% lesnatosti).

Bulletin Nationalpark 1/2005, str. 20.

V důsledku prosazované bezzásahové strategie nám kůrovec sežere celou Šumavu.

Bezzásahový management je v současnosti uplatňován a v budoucnosti i nadále bude pouze na menšinové výměře NP. Na většině výměry NP se proti kůrovci aktivně zasahuje. Navrhované bezzásahové území představuje jednu pětinu výměry NP.

Plán péče o NP Šumava 2014-2017.

Ponechání lesa bez lidského zásahu je experimentem bez jistého výsledku.

Přirozeně se obnovující les je pro další vývoj krajiny lepší než obtížně a nákladně zalesnitelné holiny vzniklé při kácení stromů kvůli kůrovci (viz zkušenosti z NPBW i NPŠ). Ponechání jádrových zón NP bez zásahů člověka odpovídá mezinárodním standardům ochrany přírody v NP.

Některé postupy managementu NP Šumava nejsou v souladu se zákonem či s cíli při jeho vyhlášení.

Rozhodnutí a současná managementová opatření uskutečňovaná v NP jsou v souladu s legislativou ČR a jsou podložena zákonnými rozhodnutími státní správy. Porušení platné legislativy např. v souvislosti s použitím jedovatých insekticidů či kácením na Ptačím potoce v nedávné minulosti rozhodl již soud nebo byla ČIŽP udělena pokuta.

Zákon č. 114/1992 Sb. zákon č. 40/1956 Sb., nařízení vlády č. 163/1991 Sb., důvodová zpráva k NV, komentovaná znění zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, platný Plán péče.

Z důvodu nezasahování proti kůrovci a ponechávání dřeva v lese dochází k obrovským ekonomickým škodám.

Lesy v národním parku, na rozdíl od hospodářských lesů, neslouží hospodářské produkci dřeva. Holiny vzniklé po asanaci kůrovce vyžadují více finančních prostředků pro obnovu lesa než přirozeně se obnovující porosty pod uschlými stromy.

O lese

V porostech s odumřelými dospělými smrky nedochází k žádné obnově lesa, není zajištěna nová generace.

K obnově lesa dochází. Místy masivně, místy řidčeji. V dlouhodobém sledování bylo nalezeno až 40000 ks semenáčků smrku/ha v suchém lese vs. 325 ks/ha na holině, ale průměrně se počty pohybují kolem 1000 ks/ ha. Přírodním procesem vzniklá nová generace lesa bude zřejmě mít jinou strukturu než člověkem založený či udržovaný les.

Jonášová 2001. Silva Gabreta 6: 241–248; Heurich & Rall 2003. Hochlageninventur und Luftbildauswertung im Nationalpark 2002; Čížková et al. 2011. Silva Gabreta 17: 19–35.

Kdyby nebyly dnes suché porosty okolo Březníku před r. 1996 podsázeny, tak by tam dneska nic nerostlo.

Části území byly podsázeny, ale i v podsázených oblastech (celá II. zóna + některé I. zóny) se vyskytují mladé stromky vzniklé samovýsevem, které osidlují pařezy, trouchnivějící kmeny, vývraty atd. Již v době usychání byla míra zmlazení dostatečná.

Jonášová 2001. Silva Gabreta 6: 241–248; Zatloukal 2001. Aktuality šumavského výzkumu I, 110–115. Čížková et al. 2011. Silva Gabreta 17: 19–35.

Návrat do původního stavu bude trvat stovky let.

Cílem není návrat do „původního” stavu před namnožením kůrovce v 90.letech 20.st. – jednalo se z velké části o druhově ochuzené a stejnověké lesy s narušeným vodním režimem. Prostorově a věkově strukturované porosty, které vzniknou přirozenou obnovou, mají šanci být vůči negativním vlivům (vichřice, kůrovec ad.) více odolné. Působením přírodních procesů, selekce a adaptace nevznikají “původní” lesy, ale spíše lesy přizpůsobené stávajícím ekologickým podmínkám (klima, vodní režim, stav ovzduší a půdy, stav zvěře ad.).

Hubený 2005. Šumava 1/2005: 2021; Šumava 2/2005: 1213.

Bude trvat mnoho let, než uschlé kostry stromů spadnou na zem a začnou tlít.

U většiny dvou až pětiletých souší jsou patrné plodnice troudnatce pásovaného (choroše) a dřevo těchto souší je již rozloženo hnilobou, a i menší vítr je láme již po 3-5 let po uschnutí.

Vicena et al. 2004. Aktuality šumavského výzkumu II, 290–296; Jankovský 2005. Šumava 1/2005:12–14.

Uschnutím dospělých smrků odumřou lesy a příroda národního parku jako celek.

Nikoliv. Smrk ztepilý není jediným druhem, pro jehož ochranu byl Národní park Šumava vyhlášen. Vážným ohrožením přírody NP jsou především obtížně zalesnitelné velkoplošné holiny, na kterých změněné mikroklimatické podmínky výrazně ovlivňují biodiverzitu stovek dalších druhů organizmů.

Farkač J. 2000. Výsledky průzkumu brouků čeledi střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných lokalitách Šumavy. P. 28–32. In: Podrázský et al. 2000. Monitoring, výzkum a management ekosystémů Národního parku Šumava. Sborník z celostátní konference, Kostelec nad Černými lesy 27. – 28. listopadu 2000. lesnická fakulta ČZU Praha, 155 pp.; Barták et al. 1995: Xylobiotic animals of the Bavarian forest (Preliminary study). Gutachten Nationalpark Bayerischer Wald (Grafenau). 143 pp.

Měřítkem kvality životního (přírodního) prostředí NP jsou zelené koruny všech smrků ztepilých v NP.

Nikoliv. Měřítkem je struktura biodiverzity desítek druhů dřevin a stovek druhů bylin, stejně tak i desítek druhů obratlovců a stovek druhů bezobratlých.

Farkač J. 2000; Barták et al. 1995 – viz předchozí citace.

Šířením rysa ostrovida z parku za jeho hranice dochází k záměrnému poškozování mysliveckých zájmů.

Rys je přirozenou součásti potravní pyramidy ve střední Evropě, je to přirozený predátor především srnce. V NP i okolí je spárkatá zvěř přemnožená a blokuje přirozenou obnovu lesů. Jako součást aktivní ochrany přírody by tato jediná větší šelma měla být tolerována, resp. podporována.

Červený et al. 1996. Myslivost 12: 8–12; Wölfl et al. 2001. Acta Theriologica 46: 181–194.

Ochrana tetřeva na Šumavě je často přeceňována, tetřev se přizpůsobí.

Hnízdní výskyt tetřeva je výrazně omezen na vyšší polohy 1000-1370 m n.m., nejvíce 1100-1300 m n.m. Reliktní populace tetřeva hlušce na Šumavě je v současnosti jednu z mála životaschopných populací ve střední Evropě, zhruba 200 na Šumavě žijících jedinců tvoří 90% odhadovaných počtů tetřeva v rámci celé České republiky.

Bufka 2004. Aktuality šumavského výzkumu II, 233–235. Bufka 2004. Šumava 9: 26–27; Bufka 2005. Šumava 2005/11: 14–15.

O vodě

Usycháním lesa dochází k přehřívání a vysychání krajiny. 

Plochy uschlého lesa i holin vyzařují více tepla než zelený živý les. Liší se schopnost různých ploch (holina, suchý les, živý les) zachycovat vlhkost – nejvíce vlhkosti se odpařuje z holiny, méně ze suchého lesa a nejvíce vody zůstává zachyceno v živém vzrostlém lese. Zároveň na holinách v porovnání se suchým lesem dochází k výraznějším výkyvům teplot mezi dnem a nocí, a také k extrémním výkyvům teplot především v předjaří.

Hojdová 2003. Mikroklima horské smrčiny v různém stádiu rozpadu. Ms. Dipl. práce PřF UK Praha; Hais & Kučera. 2008. Eur. J. Forest Res. 127:327–336.

Uschlý les je příčinou náhlých povodní – především v povodí Otavy. Uschlé lesy se z hlediska hydrologického a půdotvorného chovají jako holina.

Dosavadní měření na malých povodích ukazují, že nejvíce vody odtéká z vykáceného povodí – je zde obvykle po těžbě zraněna půda a eroze urychluje odtok vody. Odtokový koeficient (tj. množství spadlých srážek ku poměru odtékající vody) holiny je 11,9%, mrtvého lesa 7,1% a zdravého lesa  8,7%. Přirozená tvorba půd na odtěžené holině je porušena nepřítomností mrtvého dřeva, které je nezbytné pro tvorbu kvalitního humusu. V odumřelém dospělém lese je bohatá zásoba tlejícího dřeva podporující tvorbu živinami bohatého humusu. V mnohem větších odlesněných oblastech Jizerských hor a dalších severních hor nebyly zaznamenány v minulosti žádné velké povodně, které by bylo možno přisoudit velkoplošnému odlesnění.

Hofmeister 2005. Šumava 1/2005: 17; Hofmeister & Hruška 2002. Vesmír 81: 568572. Tesař et al. 2004. Aktuality šumavského výzkumu II, 8488.

Usychání lesů na Šumavě způsobuje mizení vody ze studní.

Hydrologická situace na území ČR byla v posledních letech velmi rozkolísaná. V posledním roce byl zaznamenán nízký stav spodní vody prakticky v celé ČR a v mnoha oblastech se dočasně projevil nedostatek vody ve studních, ale neexistují data, která by dávala do souvislosti nedostatek vody ve studních v Pošumaví a usychání lesů na Šumavě. Studie provedená Bavorským zemským úřadem vodního hospodářství konstatuje, že byť mírně negativní výkyvy ve kvalitě pitných vod zaznamenané po odumření horských smrčin, se již opět vracejí do normálu.

Wasserwirtschaftliches Gutachten für den NP Bayerischer Wald, Bayer. Landesamt für Wasserwirtschaft, 2004.

Usychání lesa na Šumavě dochází ke zvýšení obsahu dusičnanů ve vodě.

Chemismus vod se po odumření stromového patra mírně mění a jsou data, která prokazují i mírný nárůst koncentrace dusičnanů, ale zvýšení koncentrací je zanedbatelné. Stav se vrací do normálu již po 3-5 letech.  ČSN pro pitnou vodu připouští pro dusičnany 50mg/l, pro kojence 15 mg/l. Šumavské toky jsou přirozeně na živiny chudé a koncentrace dusičnanů se zde pohybuje v rozmezí desetin až jednotek miligramů. V případě Modravského potoka byl zaznamenán nárůst z 0,3 na 0,8 mg/l. To je zanedbatelná změna a eutrofizace nehrozí. Dlouhodobě se koncentrace dusičnanů pro celý NP za posledních dvacet let dokonce snížila z průměru 1,43 mg/l na dnešních 1,05 mg/l. Vyšší koncentrace dusičnanů se objevují až za hranicemi parku, jejich zdrojem je zemědělství a odpadní vody z domácností a průmyslu.

Mánek 1998. Silva Gabreta 2: 117–140; Majer & Veselý. 2005. Změny chemismu povrchových vod na území NP Šumava mezi lety 1884-90 a 2003-4. Česká geologická služba.

Bez zeleného lesa Šumava vyschne.

Úbytek stromů v proředěných porostech přispěl ke zvýšení vlhkosti půdy až o 40%. V řadě míst se změnily odtokové poměry v malých vodotečích, neboť např. v bezzásahovém území je přirozený odtok zbrzděn větším množstvím přirozených překážek, popadanými kmeny, větvemi, tlejícím dřevem a tím dochází k rozlévání vody a podmáčení blízkého okolí potůčků. Terénní prolákliny jsou více zamokřeny, protože chybí evapotranspirace (tj. vypařování vody) dospělých smrků. K zadržování vody na Šumavě také přispívá desetiletý Program revitalizace šumavských mokřadů a rašelinišť, v rámci kterého jsou hrazeny mnohé v posledních 150 letech vytvořené odvodňovací strouhy, které odvádějí vodu ze šumavských slatí, lesů a vlhkých luk.

Bufková 2003. Šumava 8: 8-9; Vicena et al. 2004. Aktuality šumavského výzkumu II, 290-296.

O lidech

Lidé odmítají suchý les.

V rámci dlouhodobě prováděného monitoringu názorů návštěvníků bylo zjištěno, že přibližně stejné procentu hostů (90 %) nevnímá pozitivně suchý les, stejně tak jako holiny. Stejná rovnováha (80 %) panuje v převážně pozitivním vnímání obnovujícího se bezzásahového lesa stejně jako uměle zalesněných ploch. Převážně zásahovou strategii (kácení, výsadba) při obnově lesů postižených kůrovcovou kalamitou upřednostňuje 22,1 %, zatímco 36,8 % respondentů preferuje převážně strategii přirozené obnovy lesa (“ať si příroda pomůže sama”).

Čihař et al. 2004. Monitoring vybraných ukazatelů udržitelného turismu v centrální části NP a BR Šumava.

Turisté jsou v NP příliš omezováni.

Pouze 4 % hostů území se domnívá, že vstup do nejohroženějších přírodních koutů by měl být povolen bez omezení. 41 % návštěvníků se domnívá, že vstup by měl být spíše vyloučen, a stejné procento respondentů preferuje přístup spíše umožnit. Vstup s kvalifikovaným průvodcem v případě regulace upřednostňují dvě pětiny dotázaných.

Čihař et al. 2004. Monitoring vybraných ukazatelů udržitelného turismu v centrální části NP a BR Šumava.

Existuje zásadní konflikt mezi pěšími návštěvníky a cyklisty.

Rozsáhlé výzkumy zjišťují dlouhodobě překvapivě vysoké procento tolerance mezi oběma skupinami. 74 % respondentů společné užívání turistických tras nevadí. Skupiny nejsilněji pociťující konflikt jsou pěší turisté nad 60 let a mladí cykloturisté.

Ezeuduji 2005, disertační práce Konflikty mezi pěšími turisty a cykloturisty v NP Šumava; Čihař et al. 2004. Monitoring vybraných ukazatelů udržitelného turismu v centrální části NP a BR Šumava.

Lidé mohou žít všude, vždy tak žili, nepotřebují žádná chráněná území, která jsou zbytečná pro život lidí.

Vyspělé státy zřizují chráněná území, aby lidská populace nezničila základ své existence. Nároky dnešního člověka na komfort bydlení se liší od situace v 1. pol. 20 stol., a proto by zpětná kolonizace Šumavy představovala neúnosnou zátěž území. Nejen v Čechách se venkov vylidňuje, mizí trvalé osídlení a vznikají vesnice chalupářů.

Rozšiřování I. zón zvýší nezaměstnanost.

V důsledku rozšíření bezzásahových zón se uvolní více prostoru pro péči o les ve zbývajícím území NP. Atraktivnost divoké přírody zvýší marketingovou hodnotu území a přiláká více hostů do území se všemi příležitostmi pro místní podnikatele.

Dickie et al. 2014. European Journal of Environmental Sciences, Vol. 4: 5–29.

Existence NP není přínosem pro místní podnikatele.

NP přitahuje hosty. S tvrzením, že na Šumavu přijeli kvůli NP rozhodně/spíše souhlasí dvě třetiny dotázaných hostů (68 %). Obdobná čísla byla získána v NP Bavorský les (63 %). Nárůst ubytovacích kapacit v regionu NPŠ je evidentní, viz všechny obce v NPŠ i jeho blízkém zázemí v CHKO Šumava. 63 % hostů území tráví v NP týdenní pobyt, 68 % hostů se vrací. 57 % hostů území uvádí své průměrné pobytové náklady na osobu a den v rozmezí 300-500 Kč.

Čihař at al. 2004, Monitoring vybraných ukazatelů udržitelnosti turismu v centrální části NP a BR Šumava; CenTouris, 2004, Studie turismu v NPBW.

Obce jsou existencí parku a omezeními z toho vyplývajícími zcela svázány ve svém rozvoji.

Rozvoj obcí v NP probíhá v porovnání s jinými regiony mnohem rychleji a intenzivněji. Do území je směřováno množství financí ze SFŽP a dalších dotačních zdrojů MŽP.

Dickie et al. 2014. European Journal of Environmental Sciences, Vol. 4: 5–29, Socioekonomická studie EFTEC.

Obce jsou suverénními vlastníky lesů a jsou oprávněna i povinna podle lesního zákona hospodařit v lesích tak, aby z toho měla prospěch.

Základní principy ochrany přírody platí pro celé území NP, bez ohledu na vlastníka. Zákon 114/1992 Sb. má statut zvláštního zákona ve vztahu k vybraným právním předpisům, mj. i k lesnímu zákonu. Lesní zákon nikomu neukládá hospodařit ku vlastnímu prospěchu. MŽP poskytuje soukromým vlastníkům příspěvky na ekologicky šetrné hospodaření. V letech 2002-2004 bylo soukromým vlastníkům lesů v NP vyplaceno více jak 4,5 miliónů Kč.

O sousedech – NPBW

V NPBW se zasahuje – poučili se a změnili strategii.

Je nutno rozlišovat původní park (od r. 1970 dnes přes 75% území bezzásahová zóna) a nový park od r. 1997. Management proti kůrovci je rovněž nutné rozlišovat. Ve staré části NPBW se proti kůrovci zasahuje jen v okrajové zóně, v nové části NP se zasahuje v okrajové části, a do r. 2027 také v dalších částech kromě bezzásahové zóny, a to s principem dynamiky zonace směrem k bezzásahovosti. Pokračování dosavadní strategie NP Bavorský bylo potvrzeno i po přechodu parku do sféry bavorského MŽP, neboť poslání NP bylo takto schváleno bavorským zemským parlamentem.

Závěry 33. jednání Rady NP Bavorský les (duben 2005 Neuschönau) – státní sekretář Millerová (nám. ministra); Plán péče NP BW.

Odumřením porostů bylo ohroženo jímání pitné vody všech obcí v předpolí NP Bavorský les.

Vývoj odumřelých porostů v posledních letech nadále nezavdává žádný důvod k obavám. Dříve pozorované negativní trendy jsou již na ústupu. To platí jak pro spodní vody a odtoky povodňového charakteru, tak pro kvalitu pitných vod. Situaci nutno nahlížet především přes pozadí dlouhodobé plošné imisní zátěže v posledních desetiletích (kyselé deště). Ty jsou hlavní příčinou okyselování a sycení vod dusíkem v lesních oblastech celého Bavorského lesa a s tím spojené zátěže vod. Výsledky dokládají, že negativní změny probíhají v časově limitovanémobdobí. S postupnou obnovou lesa extrémy v koloběhu vody a látek zase ustupují. Všechna pozorování ukazují na to, že negativní dopady způsobené odumřením porostů jsou již za vrcholem vývoje.

Wasserwirtschaftliches Gutachten für den NP Bayerischer Wald, Bayer. Landesamt für Wasserwirtschaft, 2004.

NP likviduje turismus v regionu. Stačí zajet do obce Finsterau a nebo Mauth v sousedním Bavorsku a každý uvidí, že domy, které sloužily k podnikání a ubytování, jsou na prodej, obchody se zavírají …

Přínos existence NP pro socioekonomický rozvoj regionu je nezpochybnitelný. Více než polovina podnikatelů v turismu vidí v národním parku „tažného koně“ turismu a hlavní atraktivitu regionu. Prostřednictvím efektů jak nepřímých (podnikatelské subjekty v turismu nakupují vstupy ve formě služeb či zboží z regionu), tak indukovaných (mzdy a platy zaměstnanců ve sféře turismu) se turistická přidaná hodnota regionu navyšuje koeficientem min. 1,38 (nepřímé efekty) a max. 1,79 (nepřímé a indukované efekty).

Rall (ed.) 2008. Národní park Bayerischer Wald jako regionální hospodářský faktor.

“Ústup turismu je patrný v celém Německu – v  oblasti NP Bavorský les je ale méně výrazný. Důvodů všeobecného poklesu je více: vysoká nezaměstnanost, nižší příjmy, méně kapitálu, cenově lepší nabídky letů do prázdninových rájů atd. Ve „zlatých 90. letech“ byl vybudován přebytek lůžkových kapacit. Úbytek návštěvníků z bývalé NDR z období po sjednocení Německa je přirozený a patrný. Dnes platí více než dříve kvalita ve službách i nabídce.” tiskový mluvčí NP Bavorský les R. Pöhlmann.

Vrchol Luzného a další kamenité polohy Šumavy jsou důsledkem nezvládnuté kůrovcové kalamity.

Ve vyšších polohách Bavorského lesa, stejně jako ve srovnatelných pohořích střední Evropy (např. Schwarzwald, Harz, Krušnohoří, Krkonoše) existují stále místa, na nichž se v důsledku podloží nebo extrémní expozice od dob ledových ještě nevytvořila půda. Pro tezi, že by tyto bezlesé lokality byly výsledkem dřívějšího zničení lesa, neexistují žádné důkazy. Naopak výskyt některých druhů pavouků, kteří na sutích žijí, jejichž nejbližší další lokality jsou až na Sibiři (tzv. glaciální relikty), dokládají, že jejich domovská stanoviště existují již od skončení dob ledových.

Michael Haug, Grafenau 2004.

 RNDr. Zdenka KŘENOVÁ, Ph.D. a kolektiv

2 komentářů
  1. Jaroslav Nosek říká

    Ve stati o vodě, nerozumím této větě.
    “Přirozená tvorbě půd na odtěžené holině je porušena nepřítomností mrtvého dřeva,”
    J.Nosek

  2. Renata Hasilová říká

    domnívám se, že jde o překlep v jediném písmenku…. místo slova TVORBĚ stačí číst TVORBA

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.