Jak fungují mediální aktivity ve vztahu k Národnímu parku Šumava
Od začátku roku 2011 pozorujeme gradaci mediální aktivity vztahující se k problematice Národního parku Šumava (NPŠ) a k ochraně přírody, která začala po rozpadu řady lesních porostů NPŠ v následku orkánu Kyrill z roku 2007. Jsou tu dvě skupiny autorů, které jsou rozděleny podle toho, co je pro ně zásadní – je-li to moderní ochrana přírody uplatňovaná v rozsáhlém území Šumavy jedinečném v celoevropském měřítku, tedy ochrana přírody pro ni samotnou nebo je-li to ekonomický profit menší či větší skupiny obyvatelstva, který však může být maskován takzvaně „skutečnou“ ochranou přírody.
Do první skupiny patří především biologicky a ekologicky vzdělaní autoři, včetně moderně smýšlejících lesníků, jejichž typickými představiteli jsou členové Stínové vědecké rady NPŠ, ale též někteří politici. V současnosti vědecky pracující zastánci tohoto postoje, který je typický vyzdvihováním ochrany přirozených procesů, uplatňováním bezzásahového režimu v přesně vymezené části lesů a optimalizací ochrany území, často publikují své práce v mezinárodně prestižních časopisech (většina z nich má i několik desítek až stovek článků v zahraničních periodikách) a jejich myšlenky jsou v souladu s převažujícím trendem ochrany přírody ve vyspělém světě.
Běžné veřejné mínění je však více ovlivňováno autory z druhé skupiny. Ti jsou často podporováni ekonomicky silně aktivními osobami – podnikateli a s nimi spojenými politiky. Mohou to být například páni Talián, Šimek, Dlouhý a jiní, kteří disponují značnými finančními prostředky. Většinou vlastní řadu pozemků, jejichž cena by mohla mnohonásobně vzrůst při využití k výstavbě. Jsou to i některé pozemky v trase či v okolí plánované sporné lanovky Klápa – Hraničník v katastru obce Nová Pec. Na tuto skupinu je více či méně zřetelně napojena skupina dalších autorů. Pojďme se tedy podívat na některé z nich a jejich výroky, pro které je typický fakt, že se neopírají o vědecky ověřitelná fakta, ale většinou pracují s tendenčními výroky a s různými polopravdami, které se objevují opakovaně.
Například MUDr. Jitka Marková několikrát uváděla ve vztahu k výzkumu na Šumavě výroky typu: „Neznám žádný jiný vysokoškolský obor, jenž by získával tak obrovské dotace na postdoktorandská studia, osvětu a základní výzkum.“. Přitom jmenovala několik grantů pracovišť a jednotlivých osob angažujících se v odborné ochraně přírody na Šumavě. Navíc opakovaně zneužila fakt, že řešitelé šumavských výzkumů byli zároveň řešiteli mnohaletých ústavních či fakultních výzkumných záměrů, které se prakticky vůbec netýkaly Šumavy (podrobněji Prof. Šantrůčková 1). Celkovými částkami se snažila manipulovat veřejné mínění a vyvolávat dojem, že to byly prostředky k obohacení řešitelů. Nic pro ni neznamenala skutečnost, že většina z jí vyjmenovávaných grantů neměla ani žádný vztah k Šumavě. To totiž není důležité! Podstatné je, že formálně měla pravdu – tyto granty skutečně existovaly či existují (sice se jedná třeba o výzkum na Sibiři nebo se zkoumají mšice v polních ekosystémech, ale to není na první pohled pro nezasvěcené zřejmé), tedy její výroky nejsou v tomto směru ani žalovatelné, přesto značně vědce – příjemce dotací dehonestují.
Je to něco podobného, jako pokud bych se opakovaně snažil v médiích prosazovat názor, že paní doktorka v oblasti medicíny asi nic moc neumí, protože každý si o ní může například na webu www.znamylekar.cz zjistit informace jako: „Velmi nepříjemný přístup, nezájem řešit problém nevyhovující léčba mi přinesla mnoho nežádoucích účinků, což způsobilo trvalé následky. Paní doktorka často předepisuje neúměrné množství léků …“.
Další osoby vyjadřující se k přírodě Šumavy mají vztah k Hluboké nad Vltavou, kde je dlouholetým starostou senátor ing. Tomáš Jirsa (jeden z předkladatelů návrhu zákona o NPŠ 2, který by po svém přijetí ochranu přírody v parku velmi silně omezil) a podnikatel ing. Pavel Dlouhý – ten po čtvrtstoletí kontroluje Regionální agrární komoru. Agrární komoru donedávna vedl senátor Jan Veleba. Když zmiňuji tyto dvě osoby z Hluboké, nelze než vzpomenout, že oba pánové jsou zapojeni minimálně do jednoho podnikatelského subjektu, jímž je akciová společnost RERA (Regionální rozvojová agentura), což je možno ověřit například na veřejně dostupném webu www.podnikani.cz. Co je ještě zajímavější – na stejnou společnost jsou napojeny i další známé osoby, které se vyjadřují nebo soustavně vykonávají různé aktivity proti ochraně přírody na Šumavě.
Jsou jimi například RNDr. Jan Zahradník, PhDr. Jiří Vlach a konečně i PhDr. Jan Stráský, bývalý kontroverzní ředitel Správy NP a CHKO Šumava, který proslul i výrokem, že (parafrázuji) „zákony budu dodržovat tím, že je budu porušovat“, což dokázal svými následnými skutky, kdy použil chemické prostředky bez toho, aby na jejich použití měl povolení, kácel bez povolení v místech, kde výrazně narušil lesní ekosystémy. Následně skutečnost, že se jednalo o nezákonné jednání potvrdila Česká inspekce životního prostředí.
To mne přivádí k další osobě, která se často mediálně projevuje, k panu starostovi Modravy, Antonínu Schubertovi. Ten například označil biology, ekology a ochránce přírody za členy zločinného spolčení. Kdo je však skutečným členem zločinného spolčení? Je jím osoba, která dodržuje zákony o ochraně přírody nebo ten, kdo je porušuje, což potvrdí státní kontrolní orgány a následné rozhodnutí soudů (viz. nezákonné postupy Správy NP a CHKO Šumava pod vedením Stráského a následně Mánka)?
Není se tedy co se divit, že Mgr. Jiří Mánek byl ze své funkce odvolán nadřízeným ministrem, protože nedbal zásadních zákonných norem a principů ochrany přírody v národních parcích. Pouze je pro mne záhadou, že starosta, který otevřeně podporuje nezákonné jednání, se třeba dobrovolně nevzdá své funkce.
Starosta Schubert rád mluví za (všechny) obyvatele Šumavy a zaštiťuje vedení šumavských obcí. Ve skutečnosti tomu tak není, protože existuje rozsáhlá skupina obyvatel, která podporuje současné vedení NPŠ. Ti 22. 5. 2014 vydali prohlášení, v němž se píše: „Shromáždění nás, obyvatel Šumavy, vyprovokované lživou a zavádějící kampaní o Národním parku Šumava, vyjadřuje podporu současnému vedení Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava a Ministerstva životního prostředí ČR. Jsme totiž přesvědčeni, že po dlouhé době tyto instituce začínají jednat v souladu s jejich skutečným posláním. Vítáme tak jejich snahu zastavit plíživou, leč faktickou likvidaci NP Šumava.
Vnímáme pozitivní přínos existence NP Šumava jak pro přírodu, tak i pro naše životy. Jsme dále přesvědčeni, že větší dlouhodobou prosperitu regionu přinese důsledná ochrana přírody spíše, než otevření NP nekontrolovatelné zástavbě. Víme, že podobné názory sdílí daleko více obyvatel Šumavy, než je prezentováno v médiích.
Nesouhlasíme s předloženým senátním návrhem zákona o NP Šumava a jsme toho názoru, že zákon o ochraně přírody dostačuje.
Domluvili jsme se na vytvoření společné občanské platformy šumavských spolků a jednotlivců, kteří budou dále pracovat na projektech a činnostech k podpoře národního parku, na který budeme moci být skutečně hrdi.“ K tomu není co dodat.
Starosta Schubert je členem Svazu obcí Šumavy, který dlouhodobě vystupuje proti NPŠ. Bývalým předsedou tohoto svazu je František Nykles, který stojí též za krátký odstavec.
Rádoby čtivě píše (například web Neviditelný pes, 13. 5. 2014 3 o tom, jak jsou různé věci na Šumavě špatně, jak se nám na náš domácí píseček, prý neoprávněně, dobírají mezinárodní organizace, jako Mezinárodní svaz ochrany přírody, IUCN. Tedy podle pana Nyklese UICN. Ten pán totiž ani neví, jak se zkratka této organizace správně píše! Může tedy něco znát o podstatě této organizace?
A aby toho nebylo dost, tak různí lidé bojující „za práva obyvatel proti ekoteroristům, zeleným fanatikům a ekologistům“ jsou zaštítěni senátorem Janem Velebou, současným předsedou Strany práv občanů (donedávna Zemanovci). Není se tedy co divit, že mají zastání u prezidenta Miloše Zemana, který by nejraději zrušil i vlastní národní park. Všichni jsou to lidé, kteří ze svých funkcí mají mediální dveře plně otevřené, jejich lži, polopravdy a zkreslení faktů tedy mohou názory běžného občana opakovaně a široce ovlivňovat. Třeba před loňskými parlamentními volbami si SPO(Z) mohla dovolit opakovaně publikovat v placené inzerci celostránková prohlášení v pátečních vydáních všech jihočeských mutací Deníku – dle ceníku stojí jeden takový inzerát zhruba milion.
Přírodo, držím ti palce, ať se ubráníš. Nás několik se bude snažit ti v tom pomoci, přestože si nemůžeme dovolit najímat mediální agentury za statisíce, jak tomu bylo u Správy NP a CHKO Šumava za vedení Stráského a Mánka.
Karel MATĚJKA
člen Stínové vědecké rady NP Šumava